Svatba

Letní maraton jménem svatba

Kromě různých každodenních kuriozit a zážitků z cest bych sem chtěla konečně sepsat i své zkušenosti, tipy a vzpomínky spojené s letošní svatbou. Ať už pro ty, kteří se mě na vše možné od té doby ptali, nebo pro kohokoliv jiného. Vzpomínám, že sama jsem byla před půl rokem vděčná za jakoukoliv relevantní – a nereklamní – informaci.

Než začnu řešit detaily, tak bych se na to podívala zevrubně.

„To si to všechno organizujete sami? To přece musí být hrozně náročné.“

Ptalo se dost lidí. Ano, bylo to náročné. Ale zpětně bych nic neměnila.

V podstatě až do předsvatebního dne, kdy nám rodiče mého drahého velmi pomohli s nákupem, odvozem vína a chystáním krabiček s výslužkou, probíhala organizace pouze v naší režii.

A mělo to několik důvodů

1. Vybrat si to, co chceme

Když si vzpomenu, jak u většiny věcí (ať už šlo o svatební místo, kapelu, ale i blbiny typu krabičky, jmenovky, ubytování) trvalo, než jsme narazili na něco, co se nám doopravdy líbilo, co nebyl tisíckrát ohraný kýč a u čeho jsme si řekli „to je ono“, tak si nedokážu představit, že by se kdokoliv jiný trefil lépe. Svatba je jen jedna a chtěli jsme ji mít podle našich představ.

2. Ostatní by se stejně obraceli na nás

Jsem přesvědčena, že kdyby komunikaci se svatebčany, zařizování dopravy pro rodinu, jež nemá auto, zjišťování, kdo chce přespat, kde, s kým (a pak to několikrát měnit), dostal na starost kdokoliv jiný, stejně se pak bude s jednotlivými věcmi obracet na nás. Takže nám přišlo jednodušší zařizovat vše sami. Zároveň pro nás bylo přirozenější komunikovat s hosty přímo, jednak je to prostě osobnější, zároveň je všechny známe.

f30b9038

3. A konečně to hlavní

Svatba pro nás nebyla jen ten jeden úžasný den. Kdykoliv se na ni dnes vzpomenu, vybaví se mi období – cesta, kterou ten samotný den „pouze“ završil.

Úplně jako by byl pořád pátek asi půl desáté večer, když jsme s nastávajícím vyčerpaní po celém organizačním dni jeli autem z Jevan. Vše bylo snad na svém místě, připravené na druhý den, krabičky s cukrovím plné a nadepsané, catering dostal papír se zasedacím pořádkem, pyramida vína čekala ve sklepě. A my se s mužem shodli, že celé ty přípravy byly skvělé. Že jsme si i toto období plné stresu hrozně moc užili. Protože kromě toho stresu jsou tam i desítky nezapomenutelných momentů…

  • letní focení svatebního oznámení v ruině zámečku Brnky
  • duben ve znamení výletů po středních Čechách, kdy jsme ochutnávali svíčkové a vína a vybírali si to naše místo
  • týden, kdy jsme denně po práci sháněli prsteny, a když se nám to konečně povedlo, tak zasloužené pivo v Šumavě
  • každovečerní nacvičování valčíku
  • srandičky při výběru jmenovek, svatebních lišek a dalších blbin
  • výlet do Jevan, když jsme jeli hledat místa na focení
  • předsvatební posezení s našimi svědky v Šenkovně a hromada vína k tomu
  • společné sestavování svatebního „eshopu“
  • výběr toho nejbláznivějšího playlistu, který jsme nakonec nepoužili
  • návštěva všemožných farářů a pivní rozjímání nad Biblí, než se nám podařilo najít matriku

A spousta dalších věcí, které nás ještě více stmelily, které byly často romantické a plné smíchu a o které bych v žádném případě nechtěla přijít.

Díky tomuto všemu pro mě netrvala svatba jen nějakých 24 hodin, ale několik týdnů.

f30b5419

2 komentáře: „Letní maraton jménem svatba“

  1. Moc hezky shrnuté jedno náročné a nádherné období, Teri. Zvládli jste to opravdu obdivuhodně a sami, i když se objevovaly nečekané komplikace. A víš, co je na tom asi nejkrásnější? Ty vzpomínky a pocit- ,,stálo to za to „!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s