Svatba

Najít místo na letní svatbu? Jde to i koncem dubna

f30b9327Jsem poslední den nějak svatebně naladěná (po třech měsících se k nám dostala hromada záběrů z večera, o kterých jsem nevěděla, že existují, z kterých mám hroznou radost, protože tato část dne je přece jen o něco zamlženější a navíc z ní na rozdíl od celého dne nemáme téměř žádnou fotodokumentaci, takže jsem dodělala video, které má sice 20 minut, ale v těch dokonale zachycuje úžasných zhruba 18 hodin :-) ).

Každopádně budu pokračovat ve svatebním seriálu. Tentokrát budu psát o tom, jak jsme vybírali místo a jak jsme ho kvůli nedostatku oddávajících nakonec změnili.

Zasnoubili jsme se loni v listopadu. Vzhledem k tomu, že jsem už několik týdnů před tím poslouchala od kamarádek: „No, jestli to chcete náhodou už příští rok a v létě, tak to budete mít problém. Známá sháněla místo před měsícem a už bylo všude plno,“ a podobně, pustili jsme se do hledání téměř hned.

Jedna z prvních věcí, kterou jsem se velmi rychle naučila, že při hledání čehokoliv spojeného se svatbou, zásadně nesmím zadávat do Googlu slovo „svatební“. V takovém případě na nás padala jen hromada předraženého kýče.

Nechtěli jsme svatbu na zámku, kde se za dopoledne bere šest a víc párů a při hromadném fotografování si člověk musí dávat pozor, aby si omylem nestoupl ke špatné skupince (stalo se kamarádovi). Stejně tak jsem dostávala osypky ze všech pseudorustikálních míst, kde romantika bije do očí a hned za ní rádoby tradiční mlýnské kolo, načančaná lavička a další kulisy, u kterých se přece každí novomanželé MUSÍ VYFOTIT.

Je mi jasné, že co člověk to jiný vkus, takže každý se bude cítit nejlépe na jiném místě…

Pro nás to bylo zhruba:

  • ne místo, z něhož čiší na metry svatební komerce
  • ne místo, kde budeme jednou z mnoha položek za den
  • ale podnik, kde bude (pro rodinu, s níž jsme počítali na oběd) možné vše na jednom místě – tedy obřad, hostina, party a minimálně pro část hostů přespání
  • místo, kam se vejde zhruba 80 lidí
  • kde budou mít volno ke konci srpna, který se nám časově hodil nejlépe
  • ne zakouřená knajpa se zašlými kostkovanými ubrusy z 90. let, kterou ráno vyvětrali
  • ne místo, kde neumí vařit
  • ale místo, kde je zahrada, nějaká ta zeleň, případně i pěkná příroda v okolí, aby se tam lidé mohli během dne volně pohybovat, udělat si pohodlí, vozit děti…
  • stejně tak místo, o které se nebudeme muset dělit s nějakými dalšími hosty, ani nebude hrozit, že nám tam volně budou chodit lidé z ulice
  • nějaký kompromis mezi osobitostí a neformálností A dostupností, protože jsme na svatbě chtěli i účastníky, kteří jsou starší / méně outdooroví než my / mají děti (takže jsme vyloučili kopce, zbořené stavby, opuštěné destinace bez vody, atd.) :-)
  • a samozřejmě místo, které si můžeme finančně dovolit

Z hromady hotýlků, penzionů, zámečků, zřícenin a statků, které nás zaujaly, byly samozřejmě už nějaké plné, některé měly menší kapacitu.

f30b5614Kde Mlýnský domov tvůj?

Do našeho výběru se dostala i Restaurace Mlýnský domov v Jinočanech. Na svém webu měli přehledné a podrobné informace k organizaci svateb, měli zahradu s pergolou, paní byla ochotná, počet hostů, obřad v areálu ani ubytování svatebčanů nebyly problém, navíc se jednalo o místo hned za Prahou. A napsali nám, že mají ještě volno.

Začátkem prosince jsme restauraci navštívili, prošli si ji, probrali s majitelkou vše důležité, zamluvili si termín, zaplatili zálohu 3 tisíce.

Moc teď nechápu, že jsme tehdy vcelku bez přemýšlení vzali hned první možnost – přestože nám prakticky ve všem vyhovovala.

Mně to dochází spíš zpětně, ale od počátku jsem měla někde vzadu v hlavě červa, který pochyboval. O drobnostech, ale stejně. Jestli ten vnitřek restaurace není na nás moc přestylizovaný. Jestli tam bude dost místa na tanec. Že se tam nevejde víc než dvoučlenná kapela. Že z jedné strany restauraci obíhá rušná a docela hlučná silnice. Že okolí nic moc (dálnice, rovná pole, Zličín). Že občas byly na internetu i rozpačité recenze. Že to jídlo, které jsme si tam dali, žádný velký zázrak nebyl. Že v Pohlreichovi podnik taky nepůsobil úplně profesionálně. Že máme platit dost vysoké špuntovné. A podobně.

Ale to přicházelo postupně. Nebrala jsem to vážně. Že pochybujeme i o dobrých věcech, je přece normální, říkala jsem si.

S Biblí pod koberec

Co nás „donutilo“ ke změně, byly až problémy s oddávajícím. Na prosincové schůzce nás vedoucí restaurace ujistila, že „s matrikou tady určitě není problém“, jsou tu zvyklí dělat svatby. „A kdyby náhodou byli obsazení, máme kontakty na unitáře, kteří vám udělají necírkevní svatbu.“

Na tamní matrice měli v srpnu dovolené a neoddávali. Jak to tedy řeší lidé, kteří chtějí v srpnu svatbu? „Vezmou se jinde a pak sem dojedou.“ Přesně to, co jsme nechtěli.

Začali jsme tedy kontaktovat zmíněné unitáře. Všichni obsazení. Ochotní, ale dávno obsazení.

Pídili jsme se po dalších menších církvích, které jsou ochotné dělat civilní obřady. Se dvěma zástupci jsme postupně měli schůzky. Oba milí, necírkevní obřad však v úvahu nepřipadal. Místo toho bylo třeba začít chodit do kostela, případně na „nedělní setkání“, kde nás musí schválit „rada starších“, absolvovat pravidelné schůzky u nás doma („Chci vědět, jak žijete. Také se vás budu ptát na různé osobní otázky, koukat se pod koberec, abychom zanalyzovali, zda jste pro sňatek vůbec zralí.“), absolvovat křest, společné seznámení se všemi rodiči. V obou případech samozřejmě svatba dle církevních náležitostí (modlitby, písně).

f30b5335Víra, nebo prázdná demonstrace?

Zvláště já to tak nechtěla a bylo mi to vše nepříjemné. Byla by to podle mě demonstrace něčeho, co jsme si nacvičili jen proto, abychom byli oddáni. Něco, čemu opravdově nevěřím, a v čem se tedy zákonitě necítím přirozeně. Neupřímnost k nám samotným i k věřícím.

Jeden z možných oddávajících (moc sympatický kluk, podobně starý jako my) se snažil vysvětlit, že kromě toho, že bez zmíněných ceremonií nás dle pravidel ani oddat nemůže, by to bylo i proti jeho přesvědčení vést svatbu někomu, kdo o jeho církvi nic neví a nezajímá se o ni.

Chápu to a osobně bych neměla problém ponořit se do samostudia. Pročíst si po letech Bibli, diskutovat o víře, jejím významu, jít na mši a přemýšlet o ní. Ač formálně nevěřící, pokoru k životu mám a ráda se učím. Mělo by však jít o osobní okamžiky, něco, co si vstřebám sama. Svatební ceremoniál mi naopak přišel jako prázdné gesto, v němž nevidím význam.

Pozn.: Zajímal by mě zde názor věřících čtenářů, jestli funguje tento problém i opačně. Jestli se stává, že „není volno“ v kostele nebo nejsou oddávající, a snoubenci vážně řeší, jestli tedy civilní svatbu, nebo ne. Je to vůbec možné? 

Každopádně jsme o tom s mým nastávajícím vedli diskuze, které nikam nesměřovaly, a nedokázali se úplně shodnout. Byli jsme při představě svatby otrávení, že nebude podle našich představ. A do toho okolí s otázkami, jak jsme to tedy vymysleli. Pak jsme si řekli, že se zkusíme podívat ještě po jiných místech. Po místech s funkční matrikou. Že nemáme co ztratit.

Byl konec dubna, ostatní nám říkali, že takto pozdě opravdu už nic neseženeme.

Druhé kolo hledání

Z asi patnácti míst, která nás „ve druhém kole“ zaujala, bylo volných sedm, u pěti z nich mi potvrdila termín i příslušná matrika. Všechny jsem si je asi na pět dní zamluvila. A pak jsme objížděli autem střední Čechy. A Vysočinu.

Byli jsme v Hudlicích. Pohádkový kraj v kopcích na Křivoklátsku, ale místo se zažloutlými stěnami, parkovištěm coby obřadním místem a záclonami pamatujícími dvě předchozí generace. Podobný byl i další penzion, jehož název jsem už zapomněla. Ve skutečnosti hospoda, o niž bychom se dělili se stálými štamgasty, silnice nad zahradou, obsluha, která si olizovala prsty.

Další dvě místa nás ovšem nadchla. Jednak Klokočkův mlýn v Načeradci pod Blaníkem. Trochu svérázný provozní, ale bylo vidět, že dělá věci poctivě, s pořádáním svateb má zkušenost. Navíc kouzelná příroda, dostatek ubytování. Jediný problém byl, že bychom museli omezit kapacitu hostů na rodinný oběd.

A hlavně Hotel Vila Olga v Jevanech. Secesní vila s rozlehlou zahradou, neuvěřitelně ochotnou majitelkou. Už při zjišťování, zda nemají volno („Hele, tady je secesní vila, to by mohlo být zajímavé! Tak já tam taky zkusím napsat, jo?“), jsme si říkali, že toto místo by bylo parádní a retro a neotřelé a sedělo by k nám.

Což můžeme zpětně potvrdit – naší volby jsme nelitovali :-)

f30b9481Stejně tak jsme nelitovali, když jsme rušili rezervaci v původní restauraci. Majitelka ze mě prvně tahala důvod a snažila se mě přemluvit k jinému termínu. Pak mi připomněla, že přijdeme o zálohu a že to k nám tehdy ještě byla vstřícná, protože normálně chce od lidí pět tisíc.

Ale stálo to za to.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s