Novinářský pop

O nepřímé úměře v novinařině

dscn4471Už jsem se tomu kdysi věnovala na ilistu, ale zřejmě jde o věčné téma. Za mnohaletou novinářskou zkušenost jsem se setkala se základním fenoménem: Čím nižší postavení, tím větší pocit důležitosti.

Pokud děláte rozhovor s vysoce postaveným manažerem, Klausem či zahraničním profesorem, často po vás vůbec nechtějí autorizaci, tedy přepsaný text k přečtení. Nebo na dvou stranách změní dvě slova a jsou nad věcí. Zástupci studentských spolků mají naopak tendenci po vás přepisovat citace, celý článek, a když jsou hodně drzí, tak i komentáře jiných lidí.

Chápu, že hrozně moc záleží na důvěře. A pokud to je novinář, s nímž jste ještě nespolupracovali, tak je ostražitost na místě. Já se nedávno ocitla na druhém břehu. A zuřila, když jsem zjistila, že i v krátkém článku na tři odstavce může někdo udělat (věcné) chyby.

Pak jsou tu ale různé extrémy.

Jednou jsem dělala písemně rozhovor s klukem z ekonomky, stejně starým jako já. Jeho tým vyhrál v ČR jakousi soutěž a do školních novin mi to přišlo jako dobrá zajímavůstka. Tři otázky a jeho popis, jak to probíhalo a jaké školní znalosti jim k tomu pomohly. Kromě toho, že každá odpověď byla na A4 (ne, nepřišlo mu divné, že bychom s ním měli vydat dvakrát delší rozhovor, než běžně děláme s děkany fakult nebo zasloužilými absolventy), mi dotyčný do první otázky dopsal větu „Gratuluji ti k vynikajícímu úspěchu.“ To od něj bylo hezké.

Další věc, která mě vždy pobaví. Když se nějaké „ucho“ dožaduje honoráře. Za to, že mi něco řekne.

dscn6527V situaci, kdy si v Česku konkuruje hromada PR agentur, které jsou pro to, aby dostaly do článků jakoukoliv zmínku o „svých“ lidech, ochotné novináře zahrnovat různými pozornostmi a občas i dost nechutně spamovat, mi to přijde vážně k smíchu.

To opravdu mají někteří tak málo soudnosti, že by několik svých vět ohodnotili stovkami korun? (předpokládám, že kvůli desetikorunám by se nedotazovali)

A podotýkám, že obvykle nejde o nic, co by vyžadovalo přípravu nebo odborné znalosti – ale nejvýše 10 minut, pár vět a osobní zkušenost, kterou potřebuji, klidně anonymně, pro dokreslení situace. Když píšu o dojíždění do práce, tak dojmy člověka, který dojížděl. Když o home officu, tak někoho, kdo dělá doma.

Omáčku za všechny prachy  :-)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s