Svatba

Lov svatebních šatů – tour de půjčovny

Svatební seriál pokračuje. Dnes na téma, bez kterého se asi většina nevěst neobejde.

Takže šaty.

Úplnou představu, v čem se chci vdávat, jsem neměla. Měla jsem ale základní představu, co nechci.

  • Šaty, které si nikdo nezapamatuje.
  • V žádném případě ne korzet.
  • Ne šaty s dlouhým rukávem

Dlouhý rukáv jsem nechtěla, protože uprostřed srpna bych se v něm pravděpodobně upekla.

V korzetech se prostě necítím a přijdu si v nich až moc odhalená. Navíc mi nesluší. A poslední dobou je mělo na svatbě až moc kamarádek, takže trochu mainstream.

A vysoké poptávce odpovídala (bohužel) nabídka – jak jsem se přesvědčila při procházení internetových stránek svatebních půjčoven.

V Praze jich je spousta, všechny měly docela aktualizovaný web s podrobnými fotkami všech šatů (a většinou možností online rezervace termínu zkoušky). Za několik květnových dní jsem si jich zobrazila tisíce. A zhruba v 70 procentech případů šlo právě o korzety. Odhadem dalších 15 procent byly šaty s rukávem nebo bez něj, které mi ale přišly nezajímavé. Další 10 procent na mě už naopak byly moc úlety (ne, nestála jsem ani o šaty končící těsně pod zadkem, ani o průhlednou róbu, ani o svatební kalhotový kostým).

Zkoušejte, co je libo

Po dlouhém hledání jsem si zamluvila zkoušku tří modelů ve třech půjčovnách. Domluvit čas a volný termín tak, abych to zvládla po práci, bylo samozřejmě náročné, ale nakonec se povedlo.

První zkouška, studio Anet. Ujistila jsem se, že nechci ani obří sukni. Musela vážit několik kilo a za deset minut, kdy jsem v šatech, které mi jinak vůbec neseděly, pózovala před zrcadlem, jsem málem padla vedrem. „To nevadí, šatů zde máme desítky, tak můžete zkoušet další,“ snažila se asistentka. „Dobře, ale nechci korzet.“

Ahá.

Hm.

No…

Z desítek šatů byly asi dvoje.

Jako další problém se ukázalo, že zatímco já preferuji jednoduchost, tedy minimum vzorů a ozdob, a z věcí typu motýlci, srdíčka a perličky mám hrůzu, půjčovny se vyžívají spíše ve zdobení.

Protože všem se to líbí. A zrovna tyhle šaty patří k nejpůjčovanějším.

To je hezké, ale ne20160519_175627vkusné ornamenty z lesklých stříbrných šutrů mít na sobě fakt nechci.

Nakonec jsem se nechala přemluvit na jeden korzet. „Jak můžete vědět, že vám nesluší? Žádné korzetové svatební šaty jste na sobě nikdy neměla. Spousta nevěst říká, že jej nechtějí, a pak zjistí, že je to přesně ono…“

Tak jsem zjistila, že „přesně toto ono není“. V korzetu vyniká můj dlouhatánský krk a mírně nahrbená ramena. A nebyl mi ani trochu příjemný. Úplně jsem povědomě sahala po šále  :-)

Možná jsem jenom hrozně vybíravá. Ale vyhodit tisíce za to, že si půjčím šaty, ze kterých nejdu do kolen, a pak se po zbytek života otráveně dívat na fotky, že to mohlo být lepší, prostě nechci.

Pak už asistentka vypadala, že nade mnou láme hůl, a loučila se pohledem: „Však vy se ještě ráda vrátíte.“

Fronta na svatební klišé

Jako druhou půjčovnu jsem navštívila salon Svatba snů. Zde jsem měla rovněž jeden vyhlédnutý model, do kterého jsem vkládala dost nadějí, neboť se mi opravdu líbil.

Na zkoušku jsem čekala asi tři týdny. Tyto šaty měla totiž neustále na svatbě nějaká nevěsta, pak byly v čistírně, pak zamluvené…

Což už byla věc, která mě viklala a nutila přemýšlet, zda vůbec ztrácet čas zkouškou. Představa, že se v týchž šatech vdává nevím kolik holek.

Druhý důvod, proč ani tyto šaty neklaply, byl ten, že když se mi je nakonec podařilo zamluvit, měla jsem pocit, že jsou proti fotce na webu omšelejší a fádnější, navíc jsem si v nich (i když je to nonsens, že) připadala trochu oplácaně. Z půjčovnových šatů mi přišly zřejmě jako nejlepší, ale ani v salonu, ani pak z fotek jsem neměla ten pocit, že by to bylo ono. Níže mizerná fotodokumentace.

20160523_170707       20160523_170605

Hon na Wow

Do třetice všeho jsem se vydala do Košířů do salonu Bereniké. Šaty, které jsem si vybrala, se mi naživo zase až tak nelíbily a nebylo to jen tím, že mi byly velké, tak jsem si musela akorát představovat, jak by vypadaly, pokud by je paní kvůli mé svatbě zúžila.

Opakovalo se staré známé „tak můžete vyzkoušet i další“, prohrabování se štosem korzetů, zjištění, že dále už mají volné jen dvoje, zkouška obou, pocit, že kdyby nic jiného nebylo, tak to v nich asi zvládnu, ale pořád chybělo ono „wow“. Každopádně zde byla paní asistentka ze všech tří obsluh nejvstřícnější.

20160602_181022   20160602_182432

Teprve pak následovala návštěva salonu Mia Bella, kde šijí retro šaty na zakázku a kde jsem si nakonec vybrala. A protože ani toto se neobešlo bez komplikací, dobrodružství a stresu těsně před svatbou, více o mé zkušenosti s šitím šatů v příštím příspěvku  :-)

2 komentáře: „Lov svatebních šatů – tour de půjčovny“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s