Kultura

Rybí dvojboj? Hlavák vede 1:0

jjryba„Týjo, toto mi tak chybělo!“ Shrnula kamarádka Helča dojem z 23. prosince. Housle. „Slyšíš, mistře?“

…to musí znamenat velmi moc. Asi popadesáté v životě ta samá melodie. Vzpomínky na gympl, kdy jsme takhle zpívaly za sezónu vždy několikrát. Potichu si broukat mužská sóla.

Kvůli zpívání Rybovky jsem si letos vzala den před Vánoci volno. Samozřejmě taky proto, abych stihla před svátky trochu zbrzdit, udělat salát, vyspat se, zabalit dárky. Ale to bych na rozdíl od zpěvu stihla i mimo pracovní dobu, takže kdo ví.

A v deset ráno jsem popíjela snídaňový čaj a vařila svařák a do toho se rozezpívávala na litevské jazzové popěvky, aby moje D2 v Offertoriu moc nevyděsilo nádražní bezdomovce.

Na poslední chvíli jsem se hádala po telefonu s GLS, že nebyli schopni včas doručit dárky. Do toho jsem tiskla sopránový a altový part a zuřivě hledala teplé ponožky, protože stát dohromady přes dvě hodiny v zimě není jen tak.

A běžela na vlak, hlavně abych byla na Hlaváku zavčas, nasála ještě trochu atmosféry, jak se ladí nástroje a lidi se ptají: „A kde začínaj soprány? Já myslím, že to nevadí a stoupneme si vedle sebe.“ „Já k vám budu nakukovat do not, jo?“ „Dáte si cukroví?“

Trvalo mi osm let, než jsem naskočila zpátky na zpívací vánoční tradici, kterou jsem předtím držela od páté třídy. Vánoce bez koncertu jsou jako Vánoce bez stromečku a bez cukroví. Loni jsem na poslední chvíli doběhla bez not na Kampu a vecpala se kamsi do třicáté řady mezi stánek s trdelníkem a pilíř Karlova mostu. Letos jsem se rozhodla pro obě „vystoupení“.

Rybovka na Hlaváku měla mnohem lepší atmosféru. Více pohody, více místa, celkově byla spontánnější, takže jsem byla obklopena soprány, trubkami, zezadu tenor a bylo to krásně libozvučné. Také jsme se tu sešly s podobně zpěvavou spolužačkou ze střední. O mezihrách jsme se bavily, stejně tak s paní z druhé strany. Na Narodil se Kristus pán jsme si rozlévaly z termosky svařák.

Trocha mizerně natočené atmosféry zde:

Kampa byla masovější, tak nějak vyhrocenější, alespoň ze stran několika starších „ryb“… „Kde je sopráán?… Pusťte mě k sopránuů!“ „Tady stát nemůžete, zde je áalt.“ „Sundejte si tu čepici, nevidím vám přes bambuli.“ Lidé namačkaní jako sardinky.

Na druhou stranu řada diváků na mostě, prskavky a byla jsem už rozezpívaná. Malá Strana má také prostě trochu pražštější atmosféru než neustálá hlášení Českých drah. Protože jsem neměla místo ani na noty před sebou, dala jsem to celé nazpaměť. „Citérami, varhánami, též cýmbály…“ Protože jsem byla dlouhá léta soprán, altovou linku nemám vždy úplně zažitou. Ale kolem naštěstí stály samé zapálené altistky, takže mi hrozilo nejvýš ušlapání :-)

Každopádně jsem za tuto tradici ráda. S posledním kalíškem svařáčku, z něhož se stále ještě kouřilo, jsem se vydala domů vánočně naladěná. Něco, co se mi letos až do poslední chvíle vyhýbalo. Vymrzlá, v davu dalších rozezpívaných lidí. Občas jsem narazila na někoho z Hlaváku a znovu jsme si popřáli krásné Vánoce.

Už se těším na příští rok. Na Hlavák jednoduše proto, že se povedl, a na Kampu, protože jedna Rybovka za den by byla málo, když už si ji člověk osvěžil!

(Ponaučení pro příště ale každopádně zní: Na Kampě se vyhnout kotli zuřivých zpěvaček)

A tady krátký report Novinek.cz:

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s