Ekonomický pop

Dávat věci a dávat radost

dscn3755Zaujal mě nedávný komentář bloggerky Veroniky, o tom, jak dostali k Vánocům spoustu dárků, které nechtěli, a co teď s nimi. V něčem s ní nesouhlasím, v mnohém ale ano.

Asi tím víc, jak jsem starší a stále víc si uvědomuji, že větší hodnotu než věci mají pro mě zážitky a – hlavně – čas. Čas na sebe, čas na blízké. A asi i díky tomu, že žiju ve vlastní domácnosti, takže se trochu víc starám, co vše v ní hromadíme.

Když mi před Vánoci volal táta a ptal se, co si letos přeju, byla jsem zaskočená. Protože mě vůbec nic v tu chvíli nenapadlo. Vše potřebné doma máme, stejně tak nevím o ničem dalším, co by mi chybělo. Nakonec mě napadly jen pivní sklenice a průvodce po Skotsku, kam se na jaře s drahým chystáme.

Myšlenka 1

Na rozdíl od „Krkavčí matky“ Veroniky dostávám dárky obecně ráda. Knížky, pěkné oblečení, užitečné věci do domácnosti a vše, z čeho je jasné, že mě dárce zná.

Takže určitě nemám za cíl dostat se do světa bez dárků a postupně vnutit všem okolo, že mi nesmí dávat vůbec nic, protože ode mě se také ničeho nedočkají  :-)

20151221_234244Letos jsem dostala lístky na film o mém oblíbeném Masarykovi, šálu, nad kterou jsem se rozplývala v obchodě, ale pak se rozhodla, že nebudu tento měsíc už utrácet, spacák, který už od předloňského léta nemám a dosud jsem se jej nedokopala znovu koupit, moc hezkou halenku, rukavice, protože to je věc, kterou bohužel pravidelně ztrácím, polštář, který mám právě pod hlavou, Harryho Pottera v němčině, abych měla motivaci se dál učit, super otvírák na víno, jako by Ježíšek věděl, že jsme ten poslední nedávno rozbili. O dalších knihách nemluvě.

Jenže ne všechny dárky jsou tohoto typu, že. Je to často i kosmetika, kterou jsem nikdy nepoužívala a ani to nemám v plánu. Stá variace téhož šperku. Protože se mi ten první líbil, druhý také, takže je přece jasné, že už budu rozšiřovat sbírku navždy.

Myšlenka 2

Naprosto nejvíc jsou to ovšem cetky. Exponáty do budoucí výstavky keramických postaviček, kterou nikdy mít nebudu. Magnetky měst a podobné věci, které se zajisté spoustě lidí líbí, ale já mezi nimi vážně nejsem.

Kdo mě trochu zná, ví, že mám tuze ráda jednoduchost a minimalismus. Že nechci byt zastavěný figurkami, zvonečky, motivačními placičkami. Dokonce ani když jsou to dárky z cest. Má to tři důvody. Jak už jsem zmínila, podobné předměty se mi většinou nelíbí. Když je v pokoji málo věcí, tak je mnohem jednodušší přesouvat nábytek a dělat různé změny. Kromě toho se mi o ty věci jednoduše nechce starat a utírat z nich pravidelně prach (protože zaprášené exponáty jsou ještě horší level).

dscn6626Takže mám ve sklepě plný kufr a dvě cestovní tašky zbytečností. Knížky o věcech, které mě nezajímají (a už při nákupu to muselo být velmi evidentní). „Hračičky“ a různé dekorativní předměty, které je mi líto dát pryč, protože jsou přece od někoho, koho mám ráda a kdo se mi snažil udělat radost. V předchozích dvou bytech, kde jsem dohromady strávila tři roky, jsem se nedonutila k tomu, abych tato zavazadla otevřela a jednou provždy vytřídila. Když jsme se stěhovali, bylo vždy tak náročné zorganizovat, pobalit, přemístit a zase vybalit to, co skutečně používáme, že na onen kufr a dvě tašky nezbývala energie. Přestěhovala jsem je, jak jsou s tím, že je brzy v klidu proberu. V současném bytě žijeme rok a čtvrt a hádejte?

Jo, samozřejmě máme doma i pár plyšáků, nějaké obrazy, hliněné prase a spoustu květin. Ale zde hraje vkus zřejmě ještě větší roli než jinde. Jsou to věci, které se nám líbí, s nimiž se někdo trefil, někdy jsme si je dokonce vybrali sami. A stejně jako všude platí, že je důležité to nepřehánět! Takže desátá plyšová liška by s nejvyšší pravděpodobností putovala tam, kam vázičky…

Myšlenka 3

Co s tím?

Seriózně mě napadlo, zda nemít dlouhodobě zveřejněného něco, jako byl náš „wishlist“ před svatbou. Tehdy jsme si vybrali konkrétní typ papiňáku, konkrétní vaflovač, konkrétní krájítka na sýry… (jen tak mimochodem, vidíte, jak jsme i tady museli vymýšlet, abychom přišli na něco, co ještě nemáme a co přitom fakt využijeme?)

My bychom byli happy, blízkým bychom ušetřili práci s vymýšlením a oběma stranám zklamání, pokud dárek nevyvolá patřičné nadšení. Takže úplná win-win situace.

Proti překvápkům nic nemám. Třeba u mého muže se na ně dokonce vyloženě těším, protože vždy dokáže přijít s něčím, co by mě nenapadlo, co jsem chtěla, ale nečekala bych od něj, něco co pravidelně používám… Jenže celkově se lidé trefí, řekla bych, tak v polovině případů.

klavierMyšlenka 4

Stejně tak mám ráda dvě další věci a do budoucna je budu asi nenápadně propagovat víc než dosud:

Dobré jídlo a pití

Vždy mě potěší, když nám manželovi rodiče dovezou z cest kvalitní víno, sýry, nějakou lokální sladkost, ale i třeba tamní koření. Od mojí mamky máme zase z lázní pravidelně oplatky nebo různé likéry, které vydrží tak akorát rok do další sezóny.

Jsou to věci, které si člověk užije. Vzhledem k tomu, že já i muž rádi jíme a ochutnáváme, zkoušíme nové věci a jsme v tomto celkem otevření, je malá pravděpodobnost, že by se někdo netrefil.

Zároveň jsou to dárky praktické. Hodí se při vaření, pečení. Máme díky nim dobrou večeři a nemusíme nad poloprázdným regálem v Albertu dumat nad tím, z kterého vína nás bude bolet hlava nejmíň.

A v neposlední řadě, jsou to věci, které se spotřebují. Vím, že právě toto spoustu lidí odrazuje. Že výběrová paštika „není dobrý dar, protože nevydrží věčně, takže z ní časem nezbude nic a dárek jako by nebyl“. Přesto mám z věci, kterou si užiju a která pak uvolní místo jinému super dárku, mnohem větší radost, než když je zadní polovina skříně trvale napěchovaná něčím, s čím si nevím rady.

(Nemluvě o tom, že kosmetika se taky spotřebuje a stejně si ji lidé dávají  :-) )

dscn0333-1 Zážitky

Ty snad ještě víc. Kdo nás zná alespoň z rychlíku, ví, jak rádi cestujeme a prožíváme.

Kdybych měla pozítří umřít, tak mi v tu chvíli bude celkem jedno, kolik mám v pokoji věcí a z kterých všech zemí jsem stihla nahromadit suvenýry. Hlavou mi budou běhat hlavně vzpomínky z cest, chvíle s nejbližšími. Obrázky míst, jež jsem navštívila.

Proto jsme chtěli ke svatbě hlavně příspěvek na Portugalsko, týden poznávání, týden odpočinku a týden na sebe. Proto jsme si z letošních vánočních peněz od mé mamky „koupili“ skvělý víkend v Českém ráji, kde jsme po hektickém podzimu trochu vypli.

Nemusí jít samozřejmě jen o cesty. Stejně tak jsem nadšenec do filmů, divadel, únikových her, gastronomických zážitků, opery, koncertů a některých sportů. Neustále se chci něco učit, takže si dokážu představit spoustu kurzů, které bych si nadělila :-)

A o to budu čím dál tím víc prosit i lidi, kteří se mě rozhodnou obdarovat. Vytvořím si seznam míst, kde bychom chtěli strávit prodloužený víkend. Výletů, na které bychom rádi. Kurzů, které by mě zajímaly. Představení, která bych chtěla vidět. Restaurací, kde jsme s drahým ještě nebyli.

Protože fakt už dál nechci, aby moji blízcí utráceli peníze, jichž často nemají nazbyt, za věci, o kterých vím, že je nepoužiju a pravděpodobně je budu skladovat někde ve tmě. Protože mi přijde nefér je dávat pryč. Protože při rozpačitém děkování za podobné dárky nikdy nevím, jestli mi má být víc líto mě, nebo dárce za to, že se netrefil.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s