Everyday life

Návrat ke kořenům? Proč blog

pozadi2Od konce listopadu, kdy Pruhovaná liška spatřila světlo světa, jsem obdržela několik dotazů „Proč vlastně blog“.

Základní důvod už jsem někde shrnula. Chuť dělit se o různé nápady, myšlenky, ale třeba i tipy na místa či kulturu, které by byly na facebookový status moc dlouhé, pořádně by nevynikly (dlouhé FB texty mi přijdou tak nějak a priori odpudivé) a k řadě lidí by se nejspíš díky filtrování obsahu ani nedostaly.

Zároveň jsem se chtěla nějak šířeji dělit o zkušenosti se svatbou. Od léta už se mě na ni ptal nespočet lidí a myslím si, že to může být užitečné i pro další. Sama jsem byla loni na jaře vděčná za každý nereklamní tip. Podobně, pokud jde o zkušenost s rovnátky.

Navíc hrozně ráda píšu, to už jste si asi všimli.

A poslední důvod opět trochu souvisí se zmíněným Facebookem.

Éra blogová

Vrátím se do přelomu let 2007 a 2008.

Tehdy jsem měla blog též. Během bakalářského dvojškolí šlo o místo, kam jsem házela úvahy, deníčkozápisy, básně, recenze, reportáže z cest, všelijaké školní věci, odkazy na své první novinové počiny. Odkazovat na něj nebudu (a ty, kteří jej znají, poprosím, ať si ho dál užívají hezky v soukromí), protože je to z dnešního pohledu počin zachycující dvacetiletou naivitu, s níž jsem se vrhla do Prahy, svobody, prostředí plného inspirativních lidí a možností :-)

Každopádně v té době měljsi-nadhernao blog i celkem dost lidí okolo mě, a pokud jsem chtěla vědět, jak bojují mí známí s vejškou, co zažili všude možně po Evropě i mimo ni, jaké mají názory na aktuální dění, chodila jsem právě na blogy. Terky Š., Evči F., Katky E., Katky Č., Janise, Vráti, Vlaďky, Karolíny a mnoha dalších. Dokonce jsem díky blogu pár zajímavých lidí poznala, s některými jsem v kontaktu dodnes.

Blogová kultura tak nějak (minimálně v mém okolí) frčela. Lepší prostředek pro sdílení delšího textu nebyl. Se spolužáky (i těmi vysokoškolskými) jsme se potkávali na Spolužáci.cz, chatovat se chodilo na ICQ. Na FB jsem měla s bídou posbíraných 30 známých, protože u nás existoval jen v angličtině a nikdo jej neznal.

Když bylo na FB co číst

Někdy okolo roků 2010-2011 se podle mě karta obrátila. Blogy v mém okolí začaly postupně zanikat, v souvislosti s odjezdem na roční Erasmus jsem po letech zabalila i ten svůj, nahradila jej novým cestovním. I zde jsem ale postupně ztratila tempo, protože to byla doba, kdy pro samé prožívání vážně nebyl čas psát.

Každopádně, v té době byl už snad každý na Facebooku. Pokud chtěl něco sdělit, sdílel to zde. Největší sociální síť skutečně sloužila k tomu, že sem lidé házeli své názory (na školu, lidi, kulturu, politiku), zajímavé zážitky a celkově měl člověk večer po projetí newsfeedu pocit, že má přehled, jak se mají známí, co a s kým řeší a co je zajímá. Uvědomovala jsem si to hodně během ročního studia v cizině. Díky tehdejšímu FB jsem měla více než skvělý přehled o tom, jak se mají „doma“, protože vyměňovat si s kamarády delší zprávy jsem samozřejmě mnohdy nestíhala.

Doba populární

To se za uplynulé roky změnilo. Kdybych si měla vzpomenout, kolik jsem při dnešním probrouzdání FB zahlédla psaných statusů, tak nevím. Pět? Sedm? Spousta jich je samozřejmě nejspíš vyfiltrovaných.

Místo toho se mi každopádně dostalo do newsfeedu nejméně 15 cizích postů, většinou náležitě obsáhlých. Co si myslí nějaký politik. Co si myslí známý novinář č. 1. Co si myslí známý novinář č. 2. Co si myslí Dominik Feri. A co Ladislav Zibura. A co falešný Ovčáček. Co Nikol Štíbrová. A Cerman (netuším, kdo to je, ale na FB pravděpodobně populární). A další lidé, jen protože jejich příspěvek olajkovali někteří z mých přátel.

pozadi3Mě toto vše ale nezajímá. Na zprávy, politiku a komentáře k obecnému dění mám Twitter. Na FB chodím kvůli svým známým, s nimiž se zrovna nevidím osobně – přečíst si, jak se mají.

Ale od těch v newsfeedu většinou maximálně vidím, že (opět) olajkovali něčí cizí post. Že olajkovali nějakou stránku. Nebo se mi tam kupí fotky cizích dam u cizích vánočních stromečků nebo neznámých dětí, protože je co? Olajkoval někdo z mých kontaktů. Nemluvě o zvířátkách, motivačních citátech a odkazech na desítky novinových článků. A samozřejmě milionu nerelevantních reklam.

A mám pocit, že do toho všeho se mi už nechce psát nic moc než občas nějaký ten nevážný či kuriózní postřeh z práce či ze života. Takže jsem se po letech přesunula zpět na blog.

A co je dobrá zpráva. Po letech opět čtu blogy. Za poslední týdny se objevilo několik blogů mých známých, třeba Markéty nebo Katky. A další, co stojí za čtení, ať už proto, že baví či inspirují.

Buď jsem jen znovuobjevila něco, co mělo kouzlo, když mi bylo dvacet, a pak mě to spoustu let míjelo. Nebo dochází v mé sociální bublině k další době blogové? :-)

1 komentář: „Návrat ke kořenům? Proč blog“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s