Pražská literární kavárna

Riviéra před bouří, Židé a zmatený medvěd

Protože čtu ráda a pravidelně, budu se s vámi dělit o své tipy i netipy na knížky. A protože čtu rychleji, než bych stíhala psát jednotlivě ke každé knize, rozhodla jsem se pro tyto minirecenze. Nebudu vám radit, co číst a co ne, ani dávat procenta, spíše se dělit o své dojmy.

Od prosince mi prošly rukama dva kousky od Herty Müllerové, dva od Mikolaje Łozinskeho a několik dalších.

Tak vzhůru do toho!

srdce-bestieHerta Müllerová: Srdce bestie

Moje první zkušenost s touto nobelistkou. Rumunská diktatura, konec sedmdesátek a osmdesátky, ponurý život na vysokoškolských kolejích, kde neexistuje soukromí, vše působí sychravě a vyrvaně z těla.

Několik kamarádů, všudypřítomná tajná policie, výslechy, ulice, jež mají uši, touha utéct v šedém městě chudému domovu na venkově. Po škole práce někde, kde rozhodly úřady, ať už na jatkách mezi opilými řezníky, kteří lační po krvi, nebo jako učitel v zapadákově. Ani zde ale nekončí domovní prohlídky, snaha schovat protirežimní básně, touha utéct a tím větší lhostejnost, čím jsou si postavy bližší. Autentická představa o době a místě, které tolik neznám.

rozhoupany-dechHerta Müllerová: Rozhoupaný dech

Asi nejsilnější dílo autorky. Téma: odvlečení rumunských Němců po druhé světové válce do pracovních táborů na Ukrajině. Četla jsem se zatajeným dechem.

O všudypřítomném hladu, jenž nezná bratra. O ztrátě vlasů. O betonu, který se zažere po kůži a všude. Opět o hladu. O onucích místo ponožek. O obchodování s kousky chleba. O tom, jak se hlavní hrdina (asi dvacetiletý mladík) srovnává s tím, že si rodiče, kteří o něm během pěti let v táboře neměli zprávy, pořídili „náhradní“ dítě. O zmrzačených lidech. O nestesku. O čekání na příští jídlo. O práci v podzemí. O práci v noci. O vších. O návratu, který znamená konec jistoty.

Knížka je členěna do krátkých kapitol a opět informuje o kapitole dějin, která podle mě není příliš zmiňována. Poeticky, věcně, občas cynicky a neskutečně na kost.

reisefieberMikolaj Łozinski: Reisefieber

Sebevědomý, na první pohled spokojený čtyřicátník se po letech vrací ze Států do Paříže vyřídit formality po smrti své matky. Zjišťuje, jak vlastně žila. Jak je vlastně emočně nevyspělý. Ocitá se zpět ve starém bytě. Se vzpomínkami na věci, které vidí jinak než kdysi v dětství. Postupně začíná chápat, proč byla jeho matka tím, kým byla. Seznamuje se s lidmi, kteří ji dlouhé roky znali lépe.

Dialogy, flashbacky, celé se to dobře četlo, navozovalo atmosféru, prolínalo časové roviny, ukazovalo věci z různých úhlů a nechávalo čtenáře v nejistotě, která z postav mu vlastně má být sympatická.

knihaMikolaj Łozinski: Kniha

S nadějí jsem si půjčila i další dílo autora, tento experiment ale spíš zklamal. Autor tu na krátkých příhodách popisuje historii a vztahy své rodiny. Život tří generací na pozadí války, komunismu, odposlechů, dětských radostí, domácké každodennosti a smrti.

Samotný vypravěčský styl je sice opět poutavý a autentický. „Knize“ ale škodí zmatečnost. Často není jasné, o čí maminku, babičku, dítě, přítelkyni či životního partnera se zrovna jedná, ze kterého úhlu pohledu právě vypráví. Knize chybí kontinuita. Díky střídání postav, jimž jsou věnované krátké kapitoly – každá obvykle v jiném časovém období, musí čtenář dohledávat, co že právě tento člen rodiny už o pár desítek stran dříve prožil. Ve výsledku si z „Knihy“ pamatuji vlastně minimum, což je škoda.

doplavat-domuDeborah Levy: Doplavat domů

Velmi příjemné čtení. Plné ztěžklé letní atmosféry, neuspořádaných životů, utajených nespokojeností, touhy dál grilovat a válet se u bazénu a za tím vším chybějící sebevědomí, nejistota, jak naložit s úspěšným životem, jak využít procházku u francouzské riviéry, klid před bouří a prázdninové lenošení.

Dva anglické páry středního věku a jedna dospívající dcera. Na první pohled idylka, kterou naruší rozcuchaná cestovatelka, která má ráda básně, je dost svoje a všechny zneklidňuje, i když mají pocit, že jí pohrdají. Divadelní drama, které zachycuje jen několik málo dnů, ale o to intenzivněji a nakonec končí katastrofou.

zidobluesMaxim Biller: Židovský blues

Čtivé, občas se zajímavými myšlenkami, ale tak nějak bez příběhu. Popisuje různé životní epizody německého novináře, jeho zážitky, historky, myšlenky. To, jaké je vyrovnat se s židovským původem v 70. a 80 letech minulého století, kdy to tak trochu nikoho nezajímá, kdy okolí stále tak trochu cítí pocit viny a zároveň naštvání, že jsou s ní tolik let od války stále konfrontováni.

Jakési živé svědomí. Krize identity. Krátké lásky. Snaha provokovat. Vzpomínky na dospívání a literární začátky. Bavilo a hezky plynulo, ale zároveň nezanechalo příliš dojmů a otisků.

dva-karavanyMarina Lewycka: Dva karavany

Je něco po roce 2000 a mladí i starší lidé z východní Evropy míří na léto do Anglie, natrhat hromadu jahod, vydělat si, naučit se jazyk, něco zažít. Sběr, práce, životní podmínky ale občas nejsou taková idylka, jak čekali.

Někteří to nezvládají, další se nechtějí vzdát a pořád doufají, že uspějí, další hledají vlastní způsoby, jak se naučit odrbávat druhé. Náboroví manažeři, kteří si k vám mohou dovolit vše. Víra, že pár týdnů za La Manche povede vyřešit problémy, které hrdinové nechali doma. Stísněný život. Jazyková bariéra. Slíbené bohatství nikde. Naivita. Hodně naivity.

Samotný příběh má občas zbytečně přehnané zvraty, třeba když se jednotlivé postavy stále dokola na různých místech Anglie potkávají (u vzájemně propojených mafiánů tomu věřit ještě jde, u zmatených brigádníků už hůře), či nespoutaná jízda s karavanem, celá kniha je ale napsaná čtivě a docela svižně, že mě její čtení bavilo.

medved-tkery-nebylFrank Tashlin: Medvěd, který nebyl

To nejlepší na konec :-) Americká bajka z roku 1946, která dokonale ukazuje, jak se opakovaná myšlenka může stát pravdou.

Když se medvěd probudí ze zimního spánku, zjišťuje, že nad jeho brlohem, tam, kde býval les, vznikla továrna. Záhy se stává terčem posměšků dělníků, proč nepracuje. Ženou ho k mistrovi. Pak k řediteli. A všichni mu tvrdí, že je chlap, který nosí kožich a zapomněl se oholit. A že přece nemůže být medvěd, protože co by medvěd dělal uprostřed továrny. Přesvědčují ho tak dlouho, až tomu uvěří a skončí u pásu. Problém nastane ve chvíli, kdy opět napadne sníh a teplota spadne dolů.

Vynikající knížečka s úžasnými ilustracemi, kterou máte přečtenou do deseti minut, ale ke které se pak budete rádi vracet.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s