Cestování

Návrat z ciziny, správný čas otevřít průvodce

dscn6927

Právě jsem začala číst průvodce Španělskem. Možná vám to přijde trochu divné vzhledem k tomu, že jsem už nějaký ten den zpátky. Vzpomínky ale uzrály, mám za sebou nějakou zkušenost s tamními památkami, lidmi, přírodou a kuchyní, takže mi to čtení dává mnohem větší smysl.

A dělám to tak skoro vždycky.

Pořádně se do historie či popisků měst obvykle začítám v letadle na cestě zpět nebo až pak doma, jak je čas.

Čtení předem jsem už víceméně vytěsnila. Jednak na to přes všechno zařizování a stres většinou nebývá čas, jednak mi v tu chvíli povídání v průvodcích jednoduše nic moc neříká. Ve chvíli, kdy si čtu o městech, kde jsem dosud nebyla, je to pro mě jen hromada textu a faktů, dat a tipů, které brzy zapomenu. Jeden kostel, druhý kostel, významný dům, další, třetí, nějaký kopec, jinde ještě vyšší kopec, zajímavá ulice, zajímavé náměstí, jiné náměstí a ještě toto náměstí.

Pročtu to vážně poctivě, ale pokud se nejedná o nějakou profláknutou památku nebo vážně unikát, většinu těchto věcí do pár hodin zapomenu, takže mi to přijde jako ztráta času.

Nějaký rámcový plán si samozřejmě většinou dělám. K tomu mi však stačí mapka města, zakřížkovat si klíčové body, ulice, vrchy, náměstí, abych tušila, kudy zhruba půjdu.

Ale pak to stejně nedodržuji. Zahýbám do uliček, které mě zaujmou. Řídím se svou intuicí a ne doporučením nějakého zahraničního „cestovatele“. Přijímám nová místa tak, jak jsou, bez předsudků, co se mi má líbit a co mám naopak minout. Fotím věci proto, že mě zaujaly, a ne protože jde o nějakou významnou stavbu. Řadu super důležitých kostelů či paláců tedy na fotkách vůbec nemám. Místo návštěv muzeí se radši jen tak courám městem a nasávám tamní atmosféru. Průběžně koukám do mapy, abych měla později přehled, kde jsem všude byla.

dscn7349Když se později začtu do průvodce, vybaví se mi konkrétní místa. Když si procházím historii daného města, je mi to už mnohem bližší, protože čtu o něčem, co znám, umím si to představit, a vybavují se mi jednotlivé památky, ulice, pachy, zvuky, dojmy. Mám chuť se o zemi, kterou jsem navštívila, dozvědět víc. Řadu pasáží chápu lépe, protože se to opět propojuje s mými zkušenostmi. A mnohem víc mě to baví, protože už obohacuji své vlastní zážitky o něco navíc.

Zkrátka, pokud mám někdy krátkodobě „období dané země“ – to znamená, že se o ni začnu víc zajímat, číst a dozvídat se, je to většinou až „po“.

A jak to máte vy? Připravujete se předem? Vracíte se po návratu domů k detailům?

2 komentáře: „Návrat z ciziny, správný čas otevřít průvodce“

  1. Mám to úplně stejně! Zatímco čtení nejen o různých místech, ale i zážitcích nebo třeba jídle, mi často přijde pouze jako prázdný text, který se těžko představuje, čtení o něm až poté nabírá úplně jiného dojmu.
    Asi tak, jako jsem se teď projela se spřežením a hned na druhý den jsem začala číst Volání divočiny od Jacka Londona, což je celé příběh o psím spřežení. Jsem ráda, že jsem to nečetla první, neboť teď si ty popsané detaily dokážu představit velice živě. 😊

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s