Cestování, Everyday life

Looking back

dscn5069
Od mého návratu z mezinárodního kurzu zaměřeného na seberozvoj utekly už dva týdny. Což je tak akorát, abych zhodnotila, jaké a k čemu to celkově bylo.

Už během fotoprocházek Lucenou jsem si říkala, že jsem za tuto příležitost vážně vděčná. Čeští čtenáři určitě znají Jana Mühlfeita. Po pár jeho přednáškách, které jsem slyšela, mohu s klidným svědomím říct, že náš belgický kouč nebyl o nic horší. A věnoval nám intenzivních šest dní.

  1. Kurz byl intenzivní

Jak už jsem zmínila, seberozvoji jsme se věnovali celkem šest dní v kuse. Zhruba od 9 ráno do 8 večer. Mezi tím byly dohromady asi tři hodiny přestávek. Každá aktivita měla přesný rozvrh, střídaly se „frontální výklad“, práce s výukovými materiály (texty, nějaká videa), individuální práce, činnost v párech, ve skupinách i společně. Šlo jak o aktivity ve „třídě“, tak různě na chodbách a zahradách historického paláce, kde se náš kurz konal, stejně tak na různých místech v Luceně. Všechny části kurzu na sebe nějak navazovaly, postupně jsme se k nim vraceli a rozvíjeli je.

  1. Kurz byl jen a jen o nás

Přestože jsme většinu času trávili v naší dvacetičlenné skupině, dozvídali se cizí příběhy a mluvili do nich, hlavním tématem jsme byli my. Hned na začátku nám trenér řekl důležitou věc: „Jsme tu proto, abychom vás kurzem provedli a ukázali vám, co je možné. Ty hlavní kroky ale musíte udělat sami.“

dscn7067Všechny aktivity byly postavené tak, abychom mohli pracovat se svým osobním i pracovním životem, abychom si do nich mohli dosadit vlastní postoje, zkušenosti, element (to, co nám jde, co nás baví, při čem se dostáváme do „flow“), slabé i silné stránky a potřeby. Záleželo úplně na každém, jak se rozhodl brát jednotlivé úkoly vážně a upřímně, využít jednotlivé aktivity k tomu, aby se dozvěděl něco o sobě, získal zpětnou vazbu od druhých, aby si udělal ve svých prioritách pořádek a vůbec, aby si je ujasnil, aby se zamyslel, jak jeho současná práce i život ne/jdou ruku v ruce s jeho elementem, jaký je sociální typ (lídr vs. člen týmu, individualista vs. člověk, který preferuje spolupráci) a jak to uplatňuje ve svém osobním i kariérním životě.

Přestože si pár účastníků ve druhé půli stěžovalo, že je kurz až moc intenzivní a že nemají skoro žádný vlastní prostor pro sebe, mně přišlo, že díky jeho zaměření jsme na sebe vlastně měli čas úplně pořád. Stačilo se dívat na všechny úkoly ze své perspektivy. Užívat si, že má člověk jednou v životě tolik času věnovat se takto dlouho, souvisle a komplexně jen sobě. Že jej rozebere někdo odborně (trenéři) a že získá hodně zajímavé zpětné vazby od dalších účastníků, kteří jej znají jen pár dní, takže nejsou zatíženi předsudky o vás a mohou říct i věci, které dlouholetí kamarádi často jednoduše nevidí.

Úžasné bylo i naslouchat druhým. Snažit se využít vlastní zkušenost k pochopení jejich situace, přemýšlet nad tím, co se od nich mohu naučit. Stejně tak zažít různé formy týmové práce, časového presu, ve kterých bylo nakonec mnohem větším úkolem než dosáhnout výsledku právě analyzovat, jak jsme na danou situaci přistoupili, zda to bylo v souladu s naší filozofií (když o sobě tvrdíme, že rádi druhým nasloucháme, jsme flexibilní, kreativní… tak zda jsme tak skutečně jednali), jestli jsme s tím byli spokojení, co nás dostalo do té které polohy.

  1. Kurz byl univerzální

Každý z účastníků má vlastní život, element i cíl. Pro někoho bylo důležité najít novou inspiraci pro činnost jeho NGOs (různých mládežnických organizací, které tyto lidi vedou), odnést si inspiraci, jak spolupracovat s lidmi (mládeží, kolegy, partnery), někteří se zaměřili ryze na svoji kariéru – jak být v současné práci šťastnější, jak změnit její náplň. Bylo tam i pár studentů, co se teprve hledají a uvažují, kam směřovat. Slečna s úžasným podnikatelským záměrem. Lidé, kteří potřebovali jednoduše najít sami sebe, uvědomit si, co chtějí a kdo jsou.dscn7176

  1. Učení bylo nenásilné

Při většině aktivit jsme předem nevěděli nebo si to při nich příliš neuvědomovali, co se z nich máme dozvědět a proč, neboť byly postaveny zábavně a dynamicky. Takže jsme si je užívali, soustředili se skutečně na ně a ne na možný výsledek. O to lépe se pak hodnotily.

Kreslili jsme „river of life“, v rámci speed datingu si vyráběli odborné profily, chodili venku se zavázanýma očima, vydělávali na ulici hrou na ukulele a zpěvem, natáčeli video CV, tvořili a rozebírali SWOT analýzy a kariérní plány.

  1. Nebyla to nuda

Pořád zbýval čas i na sociální život a objevování města. Každý den jsme měli po obědě dvě hodiny volna, které jsme využili k objevování Luceny – například k letní vycházce na olivovníkový kopec a krevetový piknik, k vysedávání na „zahrádkách“ kaváren a popíjení vína, párkrát jsem vyrazila sama s foťákem, jednou jsme zamířili na vynikající paellu. Jedno odpoledne bylo volné. Pět nás jelo do Cordóby, pro ostatní byla připravená organizovaná prohlídka historické Luceny. Jeden večer jsme měli tradiční španělskou večeři v restauraci. Stejně tak „international night“ s dobrotami a nápoji z jednotlivých zemí. Skoro každý večer jsme si šli po skončení programu sednout na pivo. Byl tedy i čas bavit se, vstřebávat, hodnotit, dělat blbiny.

Sama jsem před kurzem neměla mnoho očekávání. Říkala jsem si, že to bude zajímavé, něco se dozvím, získám inspiraci (ať už ohledně práce s lidmi, tak nová témata, o kterých bych třeba mohla psát), poprvé se podívám do Španělska, budu týden používat jen angličtinu…

dscn6793Osobní život mám dle mého názoru poměrně srovnaný, vím, co mě baví, co chci na sobě rozvíjet, v jakých situacích se cítím komfortně, znám své slabé stránky.

Spíše ze zvědavosti, co dalšího se dozvím a zda mě to nějak obohatí, a pocitu, že „když už jsem tu, tak by bylo fajn to využít co nejvíce“, jsem k celému kurzu přistupovala hodně otevřeně a aktivně, pokud jsem měla co říct, tak jsem se zapojovala do diskuzí. Přemýšlela jsem nad svými dlouhodobými plány a životním uspořádáním a u nových poznatků (obecných i o sobě) uvažovala, jak je na ně „naroubovat“, co přesně jde změnit, posílit.

K nějakým velmi konkrétním krokům („good actions“) už mě kurz za ty dva týdny inspiroval. A nebyl to jen pracovní rozhovor o tom, kam budu dál přesně směřovat a jde-li to ruku v ruce s mým elementem. Ale třeba i drobný poznatek, že když něco chci, či nechci (Půjdeš tam a tam? Dáš si víno?), většinou stačí odpověď „ano / ne“ a je zbytečné to dlouze a často krkolomně vysvětlovat, dávat tím druhým příležitost zpochybňovat naše rozhodnutí, a zároveň se tak implicitně omlouvat za svou volbu :-)

Pokud tedy budete mít během roku volný týden a pár tisíc na letenku (kterou vám EU poté proplatí), doporučuji sledovat stránky Evropského centra mládeže Břeclav, které podobné mezinárodní kurzy v ČR zprostředkovává. Kurzy na seznamu průběžně přibývají a témata, kterým se věnují, jsou hodně různorodá. Takže máte-li pocit, že intenzivní seberozvoj není váš šálek kávy, určitě si vyberete i něco jiného!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s