Everyday life

Méně věcí, víc místa. Doma i v hlavě

pujcovna-lodicek

Ten jarní vzduch jakoby inspiroval k tomu, pořádně se nadechnout, zkusit něco nového, třeba si obarvit vlasy, vzít si pestřejší oblečení, najít si nový koníček, protože už není pořád tma a sníh a konečně se chce něco dělat.

Pro někoho je konec zimy také obdobím detoxu, zdravé stravy a pomalé přípravy na plavky. Já se rozhodla udělat si pořádek ve věcech. Podobně jako u článku o dárcích, s nimiž si nevím rady, jsem se inspirovala na blogu Krkavčí matky.

Podobně jako posledně to neznamená, že se vším bezvýhradně souhlasím. Podstatu minimalismu neberu jako „mít toho doma co nejmíň“ a vše, co jde nějak nahradit, zahodit (což by bylo, kdybychom se rozhodli být důslední, 90 procent bytu – já se třeba dva roky obešla bez postele, že). Spíš to chápu jako „mít doma skutečně to, co využívám, co mi dělá radost, a kdybych se teď měla rozhodnout, koupím si to znovu“.

A tento měsíc jsem začala třídit.

Nechci už mít v bytě, pod postelí, ve sklepě, v kumbále ani nikde jinde krabice či pytle věcí, které akorát skladuji. Které nepotřebuji, co je rok dlouhý, ale prostě je mám.

Už nechci v budoucnu při stěhování (a hlavně při vybalování) procházet hromadu předmětů, u kterých okamžitě přemýšlím, kam je napakovat a zasunout, aby nebyly na očích. Stejně tak nechci o tyto věci zakopávat v každodenním životě. Protože mi jednoduše leze na nervy, že když třeba potřebuji něco uložit do sklepa, je tam už kvůli „zbytečnostem“ plno.

Čeho jsem se – orientačně – rozhodla zbavit:

  • oblečení, u kterého si nedokážu představit, že bych v něm zítra někam šla. A pokud bych někam jela na čtvrt roku (léto či zima), tak si ho nevezmu.
  • ošoupaných bot
  • kosmetiky, kterou nepoužívám (znáte to, rozhodnete se zkusit nový šampon, po třech umytích přestanete doufat, že po něm budete mít na hlavě něco jiného než hrubou slámu…) Pokud to jde, vypoužívám takové věci jako mýdlo nebo si v tom třeba ručně peru. Ale stejně mi tu straší různé pixly, které už asi k ničemu nebudou.
  • knížek, u kterých vím, že je nechci v nejbližších dvou měsících číst (neříkám, že ty ostatní přečtu, to ani rychločtenáři jako já nestíhají, jde o to „chtít“). Protože jsem knihomol, k oblíbeným titulům se vracím, a pokud mě hodně zaujme něco z knihovny, ráda si to dokoupím, tak to u nás doma nejspíš ani po obří knihové čistce nepoznáte. Ale vězte, že to je stejně úleva :-)
  • doplňků a „suvenýrů“, které si nechci hned teď vystavit na viditelné místo
  • drobné elektroniky, která už funguje mizerně, byla pro mě dobrá před deseti lety, ale teď už ji rozhodně nebudu používat
  • papírů s informacemi, které mám v počítači, které si lze najít na internetu nebo které už stejně nebudu znovu studovat (staré časopisy, různé školní výpisky a poznámky, vytištěné recepty, informační brožurky ze všemožných měst a muzeí)

likvidace

Samozřejmě to není vždy lehké. Protože tuhle – dnes již odrbanou – bundu jsem dostala na střední od babičky a vím, že to pro ni tehdy nebyla zrovna levná položka. Protože ten kreslený komix v ruštině byla má první koupě na trzích ve Vilniusu a na to se nezapomíná. Protože tu nevkusnou matrjošku mám přímo z Moskvy a sama jsem si na ni vyhádala slevu, co na tom, že stačí zajet do Celetné, kdyby mi někdy náhodou chyběla. A hele, 158. verze svatebního ubytovacího pořádku, neměl by být čas na nostalgii? A u tohoto kousku oblečení jsem až doma přišla na to, že mi úplně nesedne. Ale zbavovat se ho, když je prakticky nový? A ty naškrábané poznámky k dějinám fotky mi tolik připomínají horké léto 2012 na Jarově a zběsile ovíněnou přípravu na žurnalistické státnice.

Ale jde to. A s každou vytříděnou krabicí mám radost!

Třídím postupně.

Přijde mi to lepší než jednorázový „nálet“, kdy je člověk zpočátku poctivý, ale pak zjistí, jak to jde pomalu, kolik „odpadu“ se hromadí, takže začne polevovat a slevovat, minimálně půlku nakonec odloží na jindy (= neurčito) nebo tak, jako jsem udělala v minulosti dvakrát já, raději přestěhuje celou kabelu nevytříděných krámů a bez toho, aby ji otvíral, ji opět někam rychle šoupne s pocitem, jak na to vyzrál.

Jednou týdně, jednou za dva týdny, prostě když mám čas a chuť dělat si pořádek v bytě i životě (protože v tomto s Krkavčí matkou souhlasím, že zbytečnosti nezabírají jen prostor, ale i místo v naší hlavě – odvádějí pozornost a zavazují nás pocitem, že je vlastníme a nevíme si s nimi rady), proberu třeba dvě krabice. Nebo kufr, který poslední tři roky ve sklepě sloužil právě jako „úschovna“ podobných nepoužívaných předmětů. A zjistím, že z asi dvacetikilové hromady mi stačí čtyři knížky a malý svačinový pytlík se vzpomínkami, které si chci skutečně nechat.

PS: A nebojte, ne vše míří do popelnic. IKEA taška nacpaná knihami pojede brzy do knihobudky a oblečení (na to se chystám o víkendu a víte co… těším se!) poputuje na charitu nebo k mým známým, kterým doufám udělá radost.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s