Pražská literární kavárna

Čtení o čtení a cestách do práce

tera-reading

Na střední jsem to měla do školy deset minut pěšky. Většinou jsem se už na sídlišti potkala s někým ze spolužáků či známých, případně jsem stihla vyposlouchat nějaké tři písničky. Nebo dvě minuty. Pokud zrovna nelilo nebo nesněžilo, jezdila jsem na kole.

V Praze jsem to měla nejblíž z koleje Blanice do „jižáckého“ areálu ekonomky. Pět minut. Semestr. Dlouhodobě je pro mě standardní doba dojíždění půl hodiny, už jsem ale jezdila na trasách, kde cesta trvala i dvojnásobek (třeba Záběhlice – ekonomka, zvláště v ranních kolonách).

Nikdy mi to nepřišlo divné, ani jako ztracený čas. Asi po prvním měsíci v hlavním městě jsem totiž odkoukala, že skoro celá Praha v metru, busu, tramvaji čte knihy. Dobře, co přibyly smartphony a postupně i neomezený internet, už většina kouká spíš do displeje. Naštěstí jsem ale do matičky stověžaté přišla zhruba pět let před tím, než se to rozmohlo, takže jsem si cestovně-knížkový zvyk ještě stihla osvojit.

Knížka do mé kabelky patří asi stejně jako již zmíněný mobil, kapesníky nebo klíče. Doma ji nechávám, jen když zrovna táhnu notebook či hromadu jiných věcí, když vím, že minimálně jednu cestu mám s někým společnou, když vím, že potřebuji během cesty nutně vyřídit něco osobního či pracovního. Ale to je nejvýše jednou týdně.

smithZa měsíc přečtu okolo pěti knih. Jasně, mohlo by to být víc. Většinu tohoto čtení nicméně zvládám právě při denní hodince v MHD. Je to jistota, kterou mi většinou žádné jiné spěchající věci nevezmou (zatímco doma se často najde něco jiného, ať už povinnosti nebo volnočas, že).

Spolužák z žurny kdysi psal úvahu na téma, proč mají pražští studenti lepší výsledky (už si přesně nepamatuji v čem, jak a podle čeho, tak mě nechytejte za slovo, ale obecně a hodně zjednodušeně to bylo tak nějak). A jako jeden důvod uváděl, že díky nutnosti dojíždět, často na dlouhé vzdálenosti, mnohem více čtou než lidé ve většině republiky.

Nevím, zda podobný rozdíl někdy existoval, a tento článek ani nemá za cíl to analyzovat, a zda se jej případně povedlo smazat, či ne.

Každopádně díky desetileté novinářské a editorské zkušenosti, ať už z velké redakce, studentského časopisu či redigování pracovních textů, obvykle hned poznám, zda ten který autor čte, nebo ne. A myslím si, že začít bez toho s psaním je jako pustit se do překladů, aniž by si člověk prvně osvojil základy daného cizího jazyka :-)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s