Pražská literární kavárna

Zabité kočky, bod zlomu a nuda v Itálii

Když už jsem posledně sepsala, jak ráda čtu, tak je načase podělit se opět i o to, co čtu. Od poslední série minirecenzí jsem zvládla další Hertu Müllerovou, dva Gladwelly i další.

Stejně jako posledně se podělím o ty hlavní dojmy, které jsem si z té které knihy odnesla… a třeba pak zkusíte něco sami.

zabil-jsem-kockyDorota Masłowska: Zabila jsem naše kočky, drahá

Lehké, sarkastické a tuze absurdní čtivo, které zvládnete za odpoledne. Dvě mladé asociální kamarádky. Jedna jednodušší a až vyhroceně budící nechuť, leč šťastná. Druhá chytrá, pěkná a prázdná. Bez snů, sebevědomí, jakéhokoliv zájmu a cíle.

Mezitím bloumání po supermarketu, pedantské otírání rukou antibakteriálním gelem, nelogické sny, nakreslené švy na nohách pod punčocháči, občas na jógu, propast mezi lidmi, samota proložená urputným odmítáním čehokoliv blízkého.

nizinyHerta Müllerová: Nížiny

Autorčina prvotina. Oč útlejší, o to hutnější. Povídky ze socialistického Banátu. Tentokrát bez příběhu. Spíše jde o líčení – vesnických zvyků, rodinných vztahů, dětského vnímání rodiny, smrti, sousedů a města, o ročním cyklu, chudobě, nesvobodě, nehybnosti, neosobních příbuzenských vztazích, o babičce, co každou noc tíživě močí do lavoru, o fackách, pro něž není daleko, o podřezávání prasat, o vdovách, jež nikoho nezajímají.

Jedno plynule přechází do druhého, autorka používá komplikovaně propracovaný jazyk plný poezie, metafor, zvukomalebnosti, personifikací. Každá věta je umělecké dílo, ale máte pocit, že jste tam též a chcete pryč. Jednou jsem při čtení v tramvaji usnula, jiná díla (Rozhoupaný dech, Srdce bestie) od Müllerové mě zatím rozhodně zaujala víc.

bod-zlomuMalcom Gladwell: Bod Zlomu

Po delší době přírůstek do naší pop-ekonomicko-sociologicko-psychologické sbírky. Autor se zde zabývá otázkou, za jakých okolností dochází k fatálním obratům, jak a kdo k tomu může přispět. Čtenář se dozvídá o roli „spojovatelů“, lidí, kteří mají dostatek kontaktů a informací, a těch, co umí prodávat. O tom, jak je důležitá „přilnavost“ a co ji může ovlivnit, že kontext může hrát důležitější roli než některé základní vlastnosti, ať už při sebevraždách teenagerů, tvorbě reklamní kampaně nebo boji s kriminalitou v newyorském metru.

Kniha je čtivá, plná pestrých příkladů a názorná – jediné, co bych vytkla, že občas až moc. To, co je jasné a stačilo by popsat dvěma větami, občas autor zbytečně krkolomně rozpitvává na stránku, případně vysvětluje věci složitěji, než by bylo možné.

ticho-a-vravaNihad Sirees: Ticho a vřava

Téma skvělé. Sýrie, Asad. Policejní brutalita, davové akce, kterých se musí účastnit všichni, horko, absence jakéhokoliv soukromí, propaganda, žár velkoměsta. Hlavní hrdina, kdysi slavný syrský spisovatel, nyní rebel se zákazem publikovat, dostal od režimu „lákavou“ nabídku. Pokud odmítne, neohrozí přitom jen sebe.

Zpracování ale pokulhává. Často zbytečně rozvláčné vyprávění a až okatý odstup. Autor používá ich formu a neustále připomíná, že jde jen o příběh, například oslovením: „Jistě tě zajímá, milý čtenáři“ / „V této chvíli bych ti, čtenáři, měl vysvětlit,“ místo aby dokázal samotnou situaci nějak přirozeně začlenit do příběhu. To brání knihu víc prožívat a pořádněji se do ní ponořit. Zmiňovaná porovnání s Orwellem, Kunderou či Kafkou z mého pohledu kulhají na obě nohy.

cern-a-stribroPaolo Giordano: Čerň a stříbro

Krátký, ale nemastný neslaný pohled do tříčlenné mladé italské rodiny, kde se manželé pomalu odcizují. A hlavně do rodiny, která přišla o svou mnohaletou hospodyni, chůvu, „babičku“, kterou sice nikdy nebrali jako sobě rovnou, ale která přesto jejich domácnost a hlavně životy držela pohromadě. Vzpomínky na společné zážitky, drobné konflikty, nemoc, postupné vzdalování.

Přečteno rychle, žádné napětí ani zásadní rozuzlení. Prostě jako byste otevřeli okno, dívali se, co je venku, a moc k tomu neměli hlubší vztah.

mzikMalcom Gladwell: Mžik

Autor se zaměřuje na to, jak může první dojem odhalit pravdu mnohem spolehlivěji než mnoho týdnů analýz. Popisuje metody, díky nimž se psychologové naučili „číst“ obličeje nebo způsob, jak během 10 minut banálních rozhovorů poznat, že je manželství v krizi. Že z návštěvy něčího pokoje zjistíme o daném člověku více, než když s ním pravidelně mluvíme u kafe. Stejně tak příklady, kdy tato intuice selhala, vysvětlení proč – třeba když získaly příliš váhy stereotypy.

Mezi všemi příklady ale postrádám nějaký návod „Jak myslet bez přemýšlení“, na který autor v podtitulu láká, něco, co si z toho jako čtenář mohu odnést (pokud nechci následujících několik let zasvětit studiu obličejových nervů). Stejně tak mi chyběla jasnější osnova, jak na sebe dílčí příklady navazují, a nějaké výraznější shrnutí a závěr. Každopádně samotné kapitoly jsou zajímavé a čtivé.

zeme-otcu-a-zradcuMaxim Biller: Země otců a zrádců

Soubor různorodých židovských povídek z dob východoněmeckého, ruského nebo československého socialismu, z nichž některé končí absurdně, některé nevyřčeně a občas se zavře kruh. Potkáváte ukřivděné potomky, vzpomínky na válku, nespokojené imigranty, drzé holky, spisovatele toužící po pomstě, vojáka, který střídá myšlenky na znásilňování chlapečků, lágr a na to, jak se stane spisovatelem…

Čtení mi utíkalo, příběhy měly zápletky a u každého jsem byla zvědavá, jak dopadne, protože ne, nebývalo to jednoznačné.

neumresKathrin Schmidt: Neumřeš

Přečetla jsem jedním dechem. Žena středního věku, psycholožka a spisovatelka, se probouzí v nemocnici po mrtvici. Je otupělá léky, neví, kde je a proč, nemůže se moc hýbat, ani mluvit, nepamatuje si kus svého života, myšlenky jí chaoticky skáčou a tím vším proplouvají lhostejnost a zmatek, například když hrdinka přemýšlí, strukturuje si v hlavě dlouhé odpovědi, ale vlastně si neuvědomí, že nic z toho neřekla nahlas, nebo uvědomí, ale (pomyslně) nad tím mávne rukou, protože jí na pochopení druhých vlastně tolik nezáleží.

Psané bez patosu, autenticky, takže máte pocit, že se hlava i tělo „porouchaly“ i vám, postupné skládání vzpomínek, nacházení souvislostí, pomalá rehabilitace, trpělivá rodina, mezi níž a pacientkou přitom zeje obří propast. Opravdové a citlivě cynické.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s