Everyday life

Čas na sebe… a čas se učit

“Never stop learning, regardless of how well educated you are. No matter what you do – engineering, marketing, design, sales, or any other job – you should always be ready to learn.”

Neboli: „Nikdy se nepřestávejte učit, bez ohledu na to, jak jste vzdělaní. Nezáleží na tom, co děláte – zda jste inženýři, markeťáci, designeři, obchodníci nebo cokoliv jiného, vždycky byste ale měli být připraveni se vzdělávat.“

Shodou okolností jsem na to dnes narazila v jednom článku.

Touha být lepší

Snad odjakživa (OK, zkraťme to na posledních deset let, před tím jsem nad tím asi moc nepřemýšlela) mají můj obdiv lidé, kteří na sobě pracují, rozvíjejí se a neustrnou ani poté, co získají vysokoškolský diplom, práci nebo uznání okolí za to, co už zvládli.

To, že člověk studuje celoživotně, není v dnešním rychle se měnícím světě, kdy se každý rok objevuje hromada nových českých i zahraničních poznatků a zároveň se díky technologiím, globalizaci, nástupu miléniálů, digitalizaci a spoustě jiných trendů mění pracovní postupy, jen čirou nutností.

Proces učení vnímám i jako součást nějaké osobní hygieny (stejně jako spánek, sport, sociální interakci…). A v neposlední řadě je to pro mě známkou, že se daný člověk chce zlepšovat a je otevřený změnám. Není to čistě jen o těch konkrétních znalostech, ale o životním přístupu. Ochota přijímat nové situace, přizpůsobit se novému prostředí a jednoduše na sobě nepřestávat pracovat.

Samozřejmě to není kritérium, podle kterého bych si a priori vybírala přátele, ale myslím si, že implicitně to roli hraje. Protože trávit čas s lidmi, kteří deset let mluví pořád o tomtéž (každodenní rutina, drby z práce, drby ze sousedství, nemoci), by mě jednoduše nebavilo. Protože od svého okolí nečekám jen porozumění a zábavu, ale i inspiraci. Že mi něco doporučí, že mě jejich drive nakopne k mé vlastní aktivitě, že s nimi budu moct vést zajímavé diskuze o tom, čemu se věnují.

A nemusí jít nutně o akademické učení, ale obecně o touhu zdokonalovat se v tom, v čem jsme dobří, touhu poznávat svět. A nebo taky zkoušet úplně nové věci. Prostě prachobyčejnou zvědavost.

A jak už je u mě zvykem, „nároky“ nemám jen na ostatní, ale především na sebe.

Představa, že by mé „učení“ skončilo před dvěma lety promocí, je nemyslitelná. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem loni opustila Aktuálně, byl ten, že mi chybělo systematické vzdělávání a rozšiřování mých kompetencí (a na to, abych se tomu věnovala ve vlastním volnu, jaksi nezbýval čas ani energie).

Studium jako takové mě navíc vždy bavilo, stejně tak pocit, že teď vím něco nového nebo když jsem schopná se na konferencích či při rozhovorech do novin zasvěceně bavit s ostatními odborníky, dělit se o aktuální fakta a udělat třeba občas dojem, že vím i víc než oni. A k tomu si člověk v oblasti ekonomiky a pracovního trhu se svými existujícími znalostmi jednoduše vystačí jen nějakou dobu (spíše v řádu týdnů a měsíců než třeba rok).

Proto jedu jednou za čas na evropský tréninkový kurz, proto vítám MOOC na Ivy League zdarma, proto se ve volném čase dál věnuji novinařině. Proto jsem představu doktorského studia nezahodila, ale pouze odložila do kategorie „někdy v příštích letech“.

I z toho důvodu jsem si udělala tento týden „svůj vzdělávací víkend“. Bez toho, abych věděla, že „teď na to mám už jen hodinu“ a pak musím zase běžet jinam. A v uplynulých měsících jsem věnovala hodně času cestování a výletování, návštěvám a různým společenským akcím, což bylo vše moc fajn, ale tenhle „myself time“ mi jednoduše do rovnováhy chyběl.

Samozřejmě nešlo ani tak stoprocentně o intelektuální aktivity, ale totéž platí i pro všelijaké koníčky, které občas šidím, i když nechci.

A co to například bylo?

Online studium na University od Columbia

Bezplatné kurzy na prestižních amerických univerzitách jsou skvělá věc, tak proč jich nevyužít. Zvlášť když stačí jen zařízení s internetem a angličtina. Zapsala jsem si tentokrát Global Human Capital Trends, protože je založen na aktuálních datech, toto téma mě baví a myslím si, že nějaké nové poznatky zužitkuji i v práci. Zatím jsem ve třetině, kromě souhrnných přednáškových videí jsem zvládla spoustu zajímavých studií a článků a těším se už na další.

Němčina

Pokud nemám na cizí jazyk alespoň půl hodiny denně, tak to bojkotuji, protože věnovat tomu dvě minuty, abych si udělala čárku, považuji za zbytečné. Od minulého týdne tu zmíněnou třicetiminutovku zvládám, ale zároveň jsem měla chuť si dát pořádné opáčko, osvěžit veškerou gramatiku a slovíčka, co mám dávno znát – prostě abych se nezdržovala opakováním toho, co jsem se učila třeba před rokem nebo ještě dřív, a co nejdřív se mohla vrhnout na nové věci. Myslím si, že se též podařilo.

Články pro Finmag

Mám nápady na asi pět analýz, ale málo času na rešerše, hrabání se v datech, hledání zahraničních studií na podobná témata, oslovování odborníků, atd. Psaní mě baví a je to příjemný přivýdělek navíc. Takže konečně příležitost s tím pohnout, narazit na nové zajímavé věci, dostat další nápady…

Vaření, pečení, spánek, nicnedělání a tento blog

V hlavě nosím asi deset námětů na články, ale opět už dlouho nebylo kdy je sepsat. Takže plán zní: Hodit toho co nejvíc na papír a mít na další dny a týdny nějakou zásobu, než vše zapomenu.

A jakým oblíbeným věcem byste se věnovali vy, pokud byste se mohli zavřít na dva dny doma a měli prostor jen na sebe?

1 komentář: „Čas na sebe… a čas se učit“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s