Čekání na Godota

Tři otázky tohoto roku? Do podzimu času dost

Zhruba od poloviny března, kdy jsme začali s manželem postupně prolamovat stavidla mlčenlivosti, k nám pravidelně a ze všech směrů proudí otázky, které se týkají naší několikatýdenní, zatím pársetgramové ratolesti.

Některým z nich nelze upřít originalitu („Bojíš se?“, „Na jaký typ jógy chodíš?“, „Už máš vymyšleno, jak se dostaneš do porodnice?“), nejčastěji ale zajímá každého asi trojice následujících.

Kdy se to narodí?

Přelom září a října.

Ne, konkrétní datum nebudeme oznamovat. Ano, samozřejmě, že nějaké známe.

A proč ta tajuplnost?

Zaprvé se chci vyhnout pozornosti, až to „bude tady“. Dotazům, které mě budou tak akorát znervózňovat. Chci mít v tu chvíli co nejvíc klidu a ne půlku telefonního seznamu v pohotovosti.

Navíc mi osobně přijde jako nesmysl upínat se na jedno datum, které je naprosto orientační. Nevěříte? První termín se určuje dle poslední menstruace. Jelikož jsem si nikdy nějaké přesné kalendáře nevedla a při první kontrole jsem byla zprávou o těhotenství tak zaujatá, plácla jsem z hlavy první datum, kdy by to tak mohlo být. Ani nevím, zda jsem trefila týden. Část měsíce zhruba jo. Každopádně se od něj začala oficiálně počítat délka života mrňouse.

Druhé datum má být přesnější, určuje se dle ultrazvuku. Vzhledem k tomu, že jsem jej absolvovala už na dvou rozdílných pracovištích (jednu důležitou kontrolu jsem si kvůli rozbitému letadlu EasyJet musela zajistit jinde) a pokaždé mi řekli něco jiného, beru i tyto „výpočty“ s jistou rezervou. Prostě počítáme s tím, že pokud vše vyjde, tak s příchodem podzimu budeme připraveni na cokoliv.

PS: A ne, neřeknu to ani výměnou za to, že mi z hlavy sestavíte horoskop dítěte. Protože mě tyto věci nezajímají a je mi upřímně jedno, zda to bude váha, panna nebo orel :-)

Ale teď vážně…

… a co to bude?

Na to nyní existuje jediná odpověď – doufám, že dítě.

No jo, pochopila jsem a končím s blbými vtípky. Dotaz samozřejmě mířil na pohlaví miminka.

Takže: Nevíme.

Rozhodli jsme se, že chceme být překvapení.

Nemáme žádnou preferenci, těšíme se tak jako tak. A zvědavost bude aspoň další dobrá motivace u porodu :-D

(nemluvě o tom, že jsem slyšela o případech, kdy se i ultrazvuky sekly)

Častým argumentem pak je: „Jak si ale chcete zařizovat výbavičku?“

Normálně, existují i jiné barvy než modrá a růžová. Osobně mám z tohoto dělení miminkovských věcí dle barev navíc docela osypky.

Naprosto respektuji, že to každá maminka vidí jinak, a jsem stoprocentně pro to, aby se každý zařídil, jak se mu líbí nejvíc, a byl spokojený.

A nám se líbí neutrální barvy, neutrální vzory (proužky, tečky, zvířátka, kaktusy…). Jsem dokonce pro to, že případná holčička bude mít na sobě něco vážně cuute modrého. Nebo, když narazím na něco střízlivě růžového, tak klidně růžového (to, co jsem zatím v obchodech spatřila, byl ale většinou čirý nevkus), ale nebudu to preferovat o nic víc než věci bílé, šedé, fialové, zelené… Děti ve školce, teenageři a ostatně my dospělí se podle barviček taky neoblíkáme, ani si podle toho nezařizujeme pokoje, tak úplně nevím, proč na tom lpět u novorozeňat. Pokud si někdo podle barev nebude jistý, co že to máme, rádi mu to řeknem :-)

A jak se to bude jmenovat?

Poté, co tazatele pravděpodobně zklamu odpovědí na první dvě otázky, si už přijdu trochu jako mrcha (protože se obvykle všechny tři dotazy objevují sériově) …

… ale nezbývá říct, že též nevíme.

Ano, nějaké tipy máme. A ne, ani tak je nechceme říkat.

V první řadě proto, že vážně ještě nejsme stoprocentně rozhodnutí. A asi ani nechceme být, protože co když budeme to jméno používat tak často, že se nám za zbývajících pár měsíců znelíbí?

Když bychom se mezitím rozmysleli a napadlo nás něco jiného, museli bychom to všem, kteří se sžili už s první „várkou“ jmen, vysvětlovat. Poslouchat podiv, proč to měníme. Nebo že se to první líbilo víc.

Na každé jméno bychom se také pravděpodobně od řady lidí dočkali dotazů typu: „Proč právě toto?“, vyslechli si, proč právě toto ne („Protože se tak jmenuje ten a ten…“, „Protože se mi to nelíbí…“), dozvěděli se, jaká existují „lepší jména“. Mám ze svého okolí dost podobných zkušeností.

Na to, abychom si dělali věci po svém, jsme sice s mužem tvrdohlaví dost, spíš mi přijde zbytečné se tím teďka vůbec zabývat.

A mí milí čtenáři i zbytek světa tak mají aspoň šanci uzavírat se svým okolím zajímavé sázky (hlavně na otázku č. 2, ale ani u trojky se nekladou překážky) a těšit se též :-)

Ježíšek je už sice nejspíš out, přesto ale ve světě pořád existují nějaká překvápka!

2 komentáře: „Tři otázky tohoto roku? Do podzimu času dost“

  1. Ahoj Terko! Gratuluji k početí a přeji krásné těhotenství, pohodový porod a mateřství. S článkem naprosto souhlasím! Chápu, že to tvým známým a přátelům může připadat divné, že nechcete nic říct, ani si nechat říct, ale je to to nejkrásnější překvapení.
    Hezké dny

  2. Ahoj Kláro, moc děkuji! Opožděně, protože jak zde jinak moc komentáře nemám, tak mě to už vůbec nenapadlo kontrolovat :-) Také se měj hezky, ať se ti vše daří.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s