Svatba

Tisíc a jedna blbostí na svatbu – část 1

Ve chvíli, kdy příprava na svatbu začíná, to vypadá poměrně přehledně a jednoduše – zvláště pokud na to máte spoustu měsíců. Vybrat místo, šaty a oblek pro ženicha, hudbu, fotografa, zajistit nějakou tu kytku, případně kadeřníka, pokud nemáte ve svém okolí někoho šikovného, komu věříte.

Připravte se ale na to, že čím víc se blíží samotná svatba, tím víc drobností okolo vás čeká. Jejich seznam možná poroste rychleji, než bude přibývat vyřešených položek, a u řady věcí to možná nebude tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.

Samozřejmě záleží na tom, jak moc lpíte na detailech nebo kolik lidí do organizace zapojíte. V následujících třech příspěvcích každopádně najdete přehledný výčet věcí, které jsme řešili my.

Boty

Měsíc před svatbou jsem si myslela, že sehnat jednoduché bílé lodičky bude naprostá brnkačka. Obešla jsem v Praze snad všechny obchody v OC Anděl a Palladium a naprosto vše na Poříčí a Václaváku, kde měli aspoň nějaké boty. Ne, ani čtyřpatrový Baťa mě nezachránil. Lodičky buď nějak divně zdobené nebo žádné nebo v jediné (samozřejmě ne té mé) velikosti. Zachránil mě až italský prodavač v jakémsi super moderním butiku, který mi prozradil, že bílé lodičky skupují ještě před příchodem jara svatební salony, tak ať se vydám tam.

Druhý den jsem tedy navštívila studio Agnes, kde jsem nějaké ukázky bot našla i na jejich webu. Telefonicky jsem si schůzku raději domluvila, takže se obsluha věnovala jen mně. Zkoušené kožené loďky mi padly jako ulité. Sedly skutečně nádherně, neměla jsem z nich nijak otlačená chodila (což je u mě po nákupu nových bot, i těch dle mého dražších, tj. u ceny okolo tisícovky, jinak třeba měsíc naprosto běžné, bez náplastí ani ránu), na svatbě jsem v nich pobíhala a vůbec si neuvědomovala, že mám na sobě něco s podpatkem (únava noh se objevila až vážně večer, pak ale stačilo vždy na chvilku vyzout). Takže za mě spokojenost.

Stejně jsem ale s sebou radši měla i vínové botky bez podpatku na přezutí – ty jsem sehnala v Baťovi. Na samotné svatbě jsem je nakonec nevyužila, ale už mi udělaly dobrou službu na několika společenských příležitostech. Pro ukázku jsou zde, ty mé ale mají vínovou barvu.

Náročné bylo sehnat i boty pro manžela, což jsme opět úplně nečekali. Najít něco hnědého vkusného bez zbytečných ornamentů, švů nebo přechodů barev v hnědém odstínu a velikosti 46 se asi týden jevilo jako dost nemožné, nakonec ale rovněž uspěl v Baťovi. Od svatby je měl také několikrát na různých společenských či oficiálních příležitostech (dle jeho odhadu tak deset celodenních akcí a kromě toho různé večerní) a stále drží v pěkném stavu.

Pásek

Když už měl muž boty, tak se zapotil ještě jednou, a to při shánění koženého pásku v tom samém odstínu. To mu opět zabralo několik dní, během kterých oběhl spoustu obchodů. Nakonec jej sehnal v DOMIbags. Přímo na svatbu seděl skvěle, následně se ale dle jeho slov poměrně rychle ošoupal.

Spodní prádlo

Jeden by řekl, že sehnat podprsenku bez ramínek bude též formalita. Bohužel ne tak úplně. Sháněla jsem ji na té samé trase jako již zmíněné bílé lodičky, obešla sebedražší butiky, většinou mě ale odbyli s tím, že ve velikosti A nic podobného nevedou. Případně, že vůbec nic bez ramínek nemají. Případně mi nesedla (příliš krátký obvod hrudníku a ne, více než 70 v této velikosti též neexistuje). A stejně jako v případě bot jsem uspěla ve studiu Agnes, kde měli na výběr hned z několika kusů. Zároveň jsem zde pořídila i samodržící bílé punčochy. Náhradní (bezbarvé a levnější) jsem měla z Marks & Spenceru, ty jsem ale dosud ještě nerozbalila.

Kabátek

Protože jsem měla strach, že mi během svatebního večera bude zima, sháněla jsem i něco vkusného přes šaty. Bolerka jako taková se mi obecně příliš nelíbí, takže jsem je vyloučila. Nějaký vkusný bílý propínací svetřík jsem při obchůzce (opět) několika desítek prodejen s výjimkou H&M též neobjevila – a ten z „há-em-ka“ měl dost sportovní střih a přišel mi spíš vhodný přes tričko k džínům než k retro svatebním šatům. Byla jsem rozhodnutá vzít si když tak riflovou bundu, protože mi přišla pořád lépe pasující než všechny zkoušené svetry, ale muž mi to rozmluvil. Nakonec jsem si tedy znovu ve Studiu Agnes půjčila huňatý bílý kožíšek (na obrázku, myslím, předposlední řada, první zprava), který jsem však nakonec vůbec nepotřebovala. Letní noc, nějaké ty panáky a všeobecné vzrušení mi o nějaké zimě nedovolily ani uvažovat :-)

Motýlek

Bavlněného vázacího motýlka ve vínové barvě sehnal muž na eshopu Bowtie Lower. Nákup proběhl přes internet a bez problému. Motýla jsem po svatbě omylem vyprala, ale povedl se vyžehlit a celkově se mu nic nestalo, takže stále vypadá reprezentativně.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s