Everyday life, Čekání na Godota

Mezi květnem a létem

Tohle není dnešní deníček a teď, když jsem ho po víc než dvou týdnech, kdy mi ležel na disku, učesala a vydala, jsem se u toho docela bavila. Protože to prostě zábavné je.

Faktem ale zůstává, že hormony jsou mrchy a z těhotných se nevyhnou nejspíš nikomu, i když si většinu času přijdete jako reklama na pohodu, štěstí, srovnanost, vděk a často až pitomý humor.

Už skoro šest měsíců (OK méně, protože první tři o tom vědělo minimum lidí) každému odpovídám, že vše zvládám naprosto skvěle. A myslím to upřímně, protože jsem fakt nadšená z toho, jak vše zatím (klep klep!) dobře jde, jak se cítím vnitřně dobře, jsem zatím zdravá a sluší mi to, jak mi těhotenství pomohlo řadu věcí ujasnit a vytvořit si v hlavě ještě větší klid. Protože se těším, jsem vděčná, věnuju mnohem víc času sobě, ať už jde o mé koníčky, jógu nebo výlety, díky čemuž se logicky cítím fyzicky i psychicky ještě líp.

I mě ale dostihla na pár hodin mizerná nálada. A protože mi to i ve chvílích té nejufňukanější sebelítosti přišlo absurdní a jako hodně dementní výkyv, musela jsem to sepsat! Aby se mi ulevilo a protože jsem tušila, že se tím dost brzy budu bavit.

Takže abyste věděli,

blbý den je, když…

… jste od rána v práci úplně brutálně unaveni a nemůžete s tím nic dělat. Práce vám jde pomalu, všechnu energii dáváte do toho, abyste se soustředili. Takže jste místo plánovaného dvouhodinového odpočinku v knihkupectví a koukání po nějakých pěkných oblečcích rádi, že do šesti večer stihnete to, co jste chtěli mít do čtyř.

… když vás sžírá pocit, že co si sami nezařídíte a nedomluvíte, to nemáte. Že o co se sami nepostaráte, to neexistuje. I když nejde jen o vaše věci. I když to tak možná nevypadá. I když to vlastně vůbec není pravda, protože máte kolem sebe toho nejstarostlivějšího člověka ve městě.

… a že si všechny nepříjemnosti těhotenství musíte vyžrat vy. Ať už tuhle pitomou náladu, kterou nechápete a nebaví vás, tak touhu spát a spát, neschopnost jít na koncert, na který jste chtěli, neboť začíná až po deváté večer, kdy už máte chuť maximálně klimbat u knížky, filmu nebo němčiny, ale rozhodně ne být tři čtvrtě hodiny cesty od postele.

… když se necháte pozvat na drahý a skvělý burger, který si hrozně moc užijete, ale pak se vám z něj udělá těžko, jste plní, protože máte pocit, že všechno místo v břiše prostě musel/a zabrat ještěr/ka

… máte hroznou chuť si nalít poctivou dvojku vína a truchlit nad ním, ale už jste dneska měli pivo a rozum vám říká, že víc si dopřávat tak dva dny zase nemáte.

… když vám v tu chvíli chybí kamarádka, která by na tom byla stejně jako vy a se kterou byste mohly kňourat společně a chápala by, že je to kvůli ničemu, a pak byste se hladově nacpaly ledovými kaštany a pak si vyčítaly, že jste na ně vlastně vůbec neměly chuť a asi prasknete.

… poté, co se chvíli radujete, že jste o víkendu zvládli skoro celý článek a teď už vám k němu chodí jen potřebné citace a doplňující detaily, zjistíte, že prezident mezitím podepsal novelu zákona, díky níž je vše zcela naopak, takže můžete celý text obrátit naruby a doufat, že udrží pohromadě. Víte, že to zvládnete, ale nechce se vám.

… když se od rána těšíte na setkání s drahým a pak vás od první minuty vytáčí každou kravinou, třeba že ví líp než vy, kterým výlezem metra to bude k burgerům blíž, nebo že jde poprvé za poslední měsíc pomaleji než vy, ale vám je zrovna zima a na courání v tom mrholení nemáte ani pomyšlení, zvlášť na hnusné, rušné ulici plné lidí. A nemůžete si pomoct a dál odsekáváte.

… když váš vlak nejede a tramvaj se kdesi zasekne, takže zmeškáte bus a ploužíte se sami za šera v dešti do kopce směrem domů. Procházky sice máte rádi a naopak jste to pořád vy, kdo nutí muže někde se šplhat, na přežranost je trocha pohybu ideální, kromě toho vás chrání obří deštník a celá cesta nezabere víc než deset minut, ale i tak se cítíte ukřivděně.

… v metru před sebou pozorujete šest mladých lidí, všichni vejraj do mobilů a nikoho nenapadne vás pustit sednout. A máte chuť je přetáhnout taškou, ne proto, že byste stáli o nějaké sezení, zas tak špatně na tom nejste a příště stejně vystupujete, ale jednoduše proto, že to jsou burani.

… při pohledu na vaši plyšovou lišku vás rozlítostní představa, že se jednoho dne rozpadne, někde ztratí nebo ji třeba dítě utopí v záchodě.

…. do toho vám muž píše SMS, jak trávíte zbytek večera a jak vám je, a nevíte, co psát, protože mu nechcete kazit večer svou blbou náladou. Zvlášť, když ho ještě čeká ta zmoklá cesta do kopce. Sice s pár pivama v hlavě, ale bez deštníku, protože ten předtím nechal vám. A jako nejlepší řešení vám přijde jít spát!

1 komentář: „Mezi květnem a létem“

  1. Díky za ten náhled do těch i příležitostných stavů, co jsi měla. Pozastavil jsem se u „…nebo ji třeba dítě utopí v záchodě.“ :P

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s