Čekání na Godota

Seď doma a radši se vůbec nehejbej

Tuto větu průběžně slyším v různých obměnách zhruba od čtvrtého ještěrčího měsíce (takže vlastně od okamžiku, kdy jsme začali o našem očekávaném přírůstku informovat) nejméně třikrát týdně. Jak od příbuzných, tak od všemožných známých, až po poměrně cizí lidi.

Je mi jasné, že každá žena snáší těhotenství jinak. Některým může být tak špatně nebo těžko, že na nějaké aktivity nemají ani pomyšlení. Řada navíc ležet musí, aby dítě vůbec donosily.

Nebezpečná pohoda?

Jsem za to ohromně vděčná, protože jsem měla strach, že to bude kdovíjak, rozhodně ne však v pohodě, musím desetkrát zaklepat a zadoufat, že moc nepodráždím karmu, ale mně je zatím až na zvýšenou únavu velmi dobře. Naopak bych řekla, že díky tomu, že déle spím, víc vědomě relaxuji a věnuji se jen tomu, co mě baví, mívám do většiny věcí mnohem víc chuti než dřív.

Vysvětlujte to ale občas okolí. Chápu, že spousta lidí má vlastní zkušenost s komplikovaným těhotenstvím, pobyty v nemocnici a strachem, že o miminko předčasně přijdou, ale rozhodně ne všichni, kdo na jakoukoliv informaci, že se chystáme za den ujít pár kilometrů (po rovině a vycházkovým tempem) nebo jet na výlet, reagují větami typu: „Ježiši!“, „Vždyť to je nebezpečný!“, „Radši bys už měla být doma a šetřit se!“, „Ty už bys nikde chodit neměla!“, „Uvědomuješ si, jak riskuješ?“, „Dávej na sebe radši pozor a odpočívej!“

 Co na to říct?

Přestože vše prožívám poprvé, jsem pořád přesvědčená, že sama poznám nejlíp, na co mám a na co ne. Co zvládnu a co už oželím. Na co se cítím a u čeho mám pocit, že by to mohlo být nebezpečné.

I když to řadě osob může přijít nemyslitelné, jsem velmi opatrná a pozorná k čemukoliv, co mi nepřijde běžné nebo u čeho si myslím, že by mi nemuselo dělat dobře. Z toho důvodu jsem v tanečních radši vynechávala polku. Odpustila jsem si běhání, i když mi řada blízkých říkala, že zhruba do pátého měsíce to u nich bylo v pohodě. Rozhodla jsem se neriskovat veřejné bazény. Jakmile se cítím unaveně, vypnu a jdu si lehnout. Dělám jen věci, u kterých nepochybuji, zda je zvládnu a zda nebudou pro mě i mimčo nebezpečné.

A tak to podle mě má být!

Ostatně dokud těhotenství probíhá bez problému, není to nemoc, ale pouze „jiný stav“.

A chození mi dělá ze všech činností snad nejlíp.

Jak už jsem zmínila, oželela jsem desetikilometrové výběhy, na něž jsem byla přes jaro a léto docela zvyklá, plavání a kromě toho i cyklistiku (tu provozuji sice nárazově, ale s radostí). A pohyb a sport mi celkově dost chybí.

Chůze je bezpečná, říká se, že mnohem přirozenější než třeba ten běh, a v podstatě jediná možnost, která mi zbyla, takže jsem od jara začala mnohem víc bazírovat na kratších i delších procházkách a minimálně jednou za dva týdny nějakém pořádnějším celodeňáku za Prahou.

Ve třetím měsíci jsme tak s mužem čtyři dny po sobě od rána do večera chodili po Skotsku, ve čtvrtém jsme zvládli slušnou túru po Chřibech, na konci pátého vejšlap po Medvědské hornatině v Jeseníkách, na začátku šestého letní patnáctikilometrovku z Nižboru přes Děd do Berouna, o víkendu procházku po dopravních muzeích na Rakovnicku a včera totálně oddechových 15 kiláků po hřebenech Krkonoš.

Ze všech procházek jsem byla odpočatější a v lepší kondici, než když během pracovního dne trávím osm hodin u počítače, postupně se dostávají ke slovu záda a já přemýšlím, jak si sednout. Myslím si, že pro nohy je mnohem lepší, pokud se hýbou, než když je mám několik hodin v jedné pozici. Nemluvě o nádherně čerstvém vzduchu a šťastné matce!

Ve chvíli, kdy by mi toto „pochodování“ přestalo dělat dobře, tak jde vždy skončit dřív, zpomalit, zastavit, odpočinout si. Příště už nikam nejít. Vím, že nemá smysl se někde honit, když by mi to nebylo příjemné.

Zatím je to pro mě ale dlouhá chůze v přírodě spolu s jógou ten nejlepší způsob, jak si odpočinout, mít pocit, že pro sebe něco dělám – což o sezení na zadku (ať už v posteli, u kompu, nad hromadou jídla nebo v různých kulturních institucích) tolik skutečně říct nemohu.

Vysvětlit to některým lidem mi ale občas přijde složitější než ujít tu samotnou trasu. I když je o tom přesvědčuji až po samotném výletu a třikrát po sobě zopakuji, že se cítím mnohem lépe než po proflákaném dni doma a že to pro mě nebylo ani trochu náročné, pořád slyším na pozadí ten „pohřební tón“ a ono nevyslovené (a občas i vyslovené) „a stejně bys měla sedět doma a zbývající týdny už raději jen v klidu čekat…“

Štve mě jejich nedůvěra i to, že do mě občas, ač se tomu bráním zuby nehty, přece jen zasejí – zcela zbytečné – pochybnosti. Nejen nedůvěra ve mně, můj úsudek a mou zodpovědnost, ale i v ještěrče. To mi totiž jako jediné dokáže spolehlivě vzkázat: „Toto radši nedělej“ nebo naopak „Toto zvládneš a mně se to bude líbit.“ A já ho taky jako jediného poslouchám. Tak doufám, že radí správně! (protože pokud ne, už se těším, od kolika lidí to budu mít na talíři)

 

A jedna perlička na závěr. To, že bych měla „odpočívat“ (tzn. radši nevystrkovat nos z pokoje), vyhnout se jakékoliv aktivitě, včetně „velice nebezpečné“ jógy, se do mě na začátku čtvrtého měsíce snažila cpát i jedna doktorka, která zrovna zaskakovala tu mou běžnou.

A několikrát zopakovala, že onu těhotenskou jógu by mi rozhodně nedoporučila a zda si to na těch pár měsíců už nedokážu odpustit. Na mou reakci, že jóga má snad právě pomoct zklidnit, protáhnout tělo a uvolnit různé namáhavé části, jen něco odfrkla, ať sama zvážím, do jakých rizik se chci pouštět. Na pár hodin mě slušně vystresovala – než jsem se zařekla, že pokud by se ještě někdy v ordinaci během mé návštěvy vyskytla, vezmu radši rovnou roha.

2 komentáře: „Seď doma a radši se vůbec nehejbej“

  1. Jestli tě nějáká kráva v lékařským plášti dokáže, byť na pár hodin, přesvědčit, že jóga v těhotenství je zlo, tak příští příspěvek nazvi „Sebevědomí a jak maskovat jeho absenci“.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s