Čekání na Godota

Když je vám jen pytel

Balení na devítidenní dovolenou nikdy nebylo jednodušší. Do příručního kufru jsem poskládala vše, co mi zrovna je, a ještě půlka místa zůstala volná.

A o osm dní později, při odjezdu z naší poslední destinace? Já ve spěchu mizela dřív na pracovní schůzky, muž měl pak za úkol pobrat a naložit zavazadla. „A fakt prosím tě nezapomeň sundat to prádlo ze šňůry. Jiné kraťasy, co obleču, nemám, a počet nositelných triček by mi klesl o pětinu.“

Dvě krátké „historky“, které trefně vystihují takové běžné starosti všedního dne spadající do kategorie „co na sebe“.

Dnes čtení spíše pro dámy.

Samozřejmě se raduji, že je léto, takže toho potřebuji poměrně málo.

A také jsem měla štěstí, že ještěrče rostlo pomalu, takže první čtyři měsíce a něco jsem se v oblékání nemusela nijak omezovat. Pak to ale zase byl skok prakticky ze dne na den.

Takže jsem se asi před necelými třemi měsíci ocitla v situaci, kdy jsem vyházela skříň a do zadní hromady postupně skládala vše, co nezapnu, nepřetáhnu nebo co mi v kombinaci s břichem jednoduše nesedí. Takže vzhledem k mé běžné konfekční minivelikosti skoro vše.

Představa, že se spousta šatiček alá šedesátky bude hodit i v tomto období, protože díky široké sukni a gumě v pase bude na pupek místa dost, vzala taky za své. Pas a rozšiřující se část totiž zásadně vede tím nejpupkovatějším místem. Takže pokud si člověk přeje připomínat tvarem jehlan, tak fajn, ale jinak to není zcela ono.

Na pár týdnů to zachránilo několik šatů, jimž sukně začíná o něco výš. Než se břicho zvětšilo a šaty se délkou začaly velmi nápadně podobat nikterak dlouhým halenkotrikům. Nějaké ty splývavé šaty a širší halenky, které se hodily i k nové postavě, zase začaly postupně díky neustálé recyklaci (a tedy i praní) vypadat stále obnošeněji.

Prvních několik měsíců se ještěrče tvářilo velmi nenápadně a já s ním.

Do nějakých rozsáhlých nákupů „spešl těhu“ oblečení se mi přitom nechtělo – jednak řešíme spoustu jiných výdajů a hlavně je to na chvíli, tak mi přijde zbytečné pořizovat toho víc, než je nezbytné.

Ale i ty základní kousky se ukázaly jako oříšek.

Těhotenské oblečení je totiž k sehnání převážně přes internet. Vzhledem k tomu, že mi dlouhodobě nakonec nesedne ani zhruba 80 procent z toho, co si vyberu a rozhodnu vyzkoušet v kamenných obchodech (v dobré víře, že právě z toho by se mohl stát nový přírůstek mého šatníku), jsem tedy k nákupu oblečení online dost neochotná. Nemluvě o mnohdy zdlouhavém čekání, opruzu s doručováním (kdy vás pravidelně nezastihnou, i když sedíte celý den doma, nebo na vás zvoní v jiný čas, když jste na opačné straně města…), nejistotě, jaký bude daný kus „naživo“, a případných nákladech (včetně času samozřejmě) spojených s vracením…

Mé jediné kraťasy a jedno z asi pěti triček, co obleču. Ještě pořád na tom ale nejsem tak jako mamut.

Jenže najít něco mimo internet vážně není jednoduché. Na pár věšácích mají něco v C&A. Moderní kalhoty zde seženete. Jinak za mě zatím čirý nevkus a řada halen a šatů, u kterých je na místě otázka, zda si skutečně v daném řetězci myslí, že je rodičkám 60+. Nositelné věci mi navíc přijdou předražené. Džíny a úplně obyčejné kraťasy se cenově blíží k tisícovce, zcela jednoduché jednobarevné tričko stojí dvakrát víc než o pár regálů dál to samé netěhotenské. Holt někdo využívá mezeru na trhu, no.

Lepší je to v H&M. Ne všechny prodejny ale tento „těhotenský koutek“ mají. V Praze uspějete třeba Na Příkopě nebo v Arkádách na Pankráci. Naopak cestou na Anděl nebo Václavák se ani nezdržujte.

Na rozdíl od „céáčka“ tu každopádně nabízejí normální a vkusné věci a co víc, za ceny, které nijak nepobuřují.

Spolu s jedněmi (nutno říct, že sice drahými, leč vážně příjemnými a slušivými) džínami z C&A se tedy zásluhou „háemka“ můj aktuální šatník rozrostl ještě o jedny kraťasy, sukni, šaty a dvě letní trička. Hurá!

I z toho „starého“ ale zůstává pár použitelných věcí. Naprosto vděčné jsou na léto turecké kalhoty zakončené na gumu, já na ně nedám dopustit (lehké, pohodlné, díky gumkám dole se dají vyhrnout ke kolenům, není v nich vedro, takže ideální na chození, přejezdy…) a ještě jsem si dvoje v Krakatau dokoupila, protože je budu moct používat dlouhodobě a vím, že se u mě neztratí.

Další klasikou jsou propínací svetry. Dál než na tři knoflíky je sice nedopnete, ale svou roli plní (zatímco věci přes hlavu vám běžně končí ještě nad pupíkem). Legíny. Nějaké to sáčko (z černých C&A džín a jednobarevného trička s náznakem krajky tak rázem uděláte polospolečenský outfit – víc po vás v dané situaci nikdo chtít nemůže). V H&M jsem sehnala i krátkou natahovací sukni, opět s ní počítám na delší časy.

A další věci skutečně nepotřebujete :-)

A jen tak mimochodem. Z mé skromné hromádky oblečení v kufru jsem na dovolené nakonec využila jen polovinu. Takže pokud se toužíte oddat minimalismu a naučit se žít (nebo cestovat) s menším počtem věcí, tohle je jedna z cest, kterou mohu doporučit!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s