Everyday life

Ta, která chytne a nepustí

„Praha. Špinavá, drahá. Sápe se, sahá. Až do na ha. Jak zmrzlá vláha sebevraha. Marně se namáhá. Tahle Praha. Ha ha.“

Napsala jsem kdysi dávno na Facebook. Tehdy jsem ještě k matičce stověžaté příliš vřelý vztah neměla. Každopádně jsem už tehdy tušila, že k sobě nějakým způsobem patříme.

Že do Prahy odcházím z východočeského městečka, kde jsem strávila prvních 19 let svého života, nejspíš napořád, jsem podvědomě věděla už na konci srpna 2007 – když jsem pozdě večer házela na koberec svého „dětského“ pokoje vše důležité, co jsem si měla už za pár krátkých hodin odstěhovat na kolej.

O budoucnosti jsem tehdy neměla žádnou představu. Dostala jsem se sice na školy, na které jsem chtěla, ale netušila, co ze mě bude. Mezinárodní obchodník? Měla jsem strach, jak se v té obrovské konkurenci ekonomky chytnu a udržím. Novinářka? Psát do něčeho tak velkého a známého jako třeba Mladá fronta Dnes mi tehdy přišlo jako nedostižná meta.

V hlavním městě jsem nikoho neznala, z našeho ročníku na gymplu jsem tam tehdy šla jediná. Čekal mě začátek od nuly, v novém prostředí, mezi neznámými lidmi, na který jsem se těšila, ale zároveň se ho bála.

Sázka na nejistou příležitost

I přes to vše jsem onoho letního večera věděla, že ačkoliv má první návštěva Prahy trvat jen tři dny (nastěhovat se na kolej, imatrikulace, vyřídit tramvajenku a kartu ISIC…), ve skutečnosti tím mé „doma ve Třebové“ končí. Že příště se vrátím jako host, byť do starého známého prostředí.

Nevím, zda jsem byla tehdy byla na odchod do velkoměsta jednoduše nastavená nějak podvědomě a jakou roli sehrála vážně-mnoha-letá touha vypadnout z místa, kde vás každý zná (a zaškatulkuje) ještě před tím, než vás osobně pozná, které je plné klepů a každý o každém „ví vše“, kde potřebujete protekci i na brigádu v pekárně za 39 Kč/hod…

To, že se mé hlavní zázemí s nástupem na vysokou a na kolej přesune jinam, jsem tehdy každopádně brala zcela automaticky. A přestože začátek nebyl vůbec snadný, ani jednou mě nenapadlo, že bych si to usnadnila tím, že doma budu pořád „doma“ a dám přednost „pohodlné, leč špatné jistotě“ před „nejistou příležitostí, kterou si je třeba odpracovat“.

I proto jsem hned od prvního měsíce jezdila zpátky jen jednou za tři týdny. Postupem času pak čím dál méně. A budovala si vlastní svět a bydlení ve stověžatce.

A postupně se s ní sžívala

Díky dlouhým procházkám s foťákem jsem začala objevovat její poetická, neturistická, bohémská a autentická zákoutí. Zjišťovala jsem, jak je Praha plná zeleně, netradičních výhledů na známá panoramata, malebných baráků (vášeň mám hlavně pro okna!), zákoutí a uliček, ve kterých už sice narazíte na kočičí hlavy, ale čas se tu zastavil v časech Tajemné Řásnovky.

A s postupujícími lety jsem se do Prahy vracela stále raději a s pocitem, že jedu domů. Zamilovala jsem si její střechy. Hrozně moc k tomu přispělo, když jsem začala víc cestovat a stále více vnímat, jak je Praha proti spoustě jiných měst jedinečná.

Ještě víc pak rok v cizině, kdy jsem poznala desítky lidí z různých zemí a tak často slýchala „Czech Republic? I´ve visited Prague, which is absolutely wonderful“ a různé obměny. A vždy jsem si hrozně moc užívala, když se několik dalších zahraničních kamarádů postupně rozhodlo naše hlavní město navštívit a já je provázela a ukazovala jim – jak to „klasické turistické“, tak má oblíbená místa a prověřené hospůdky.

Hlavně jsem si ale čím dál tím více uvědomovala, jak je pro mě Praha skvělým místem pro život.

V posledních dvou měsících jsme se s mužem shodou okolností dvakrát dostali do diskuze, jak bylo skvělé po studiích vypadnout zpět z velkoměsta, jak je dlouhodobě život v Praze nepředstavitelný, i k otázkám, zda to neplánujeme i my. Ať už kvůli přírodě, cenám nebo klidu.

Ani jeden z nás to v úmyslu nemáme. Za sebe už pár let říkám, že pokud pryč z Prahy, tak leda na nějaký rok do zahraničí, stěhovat se jinam v Česku mě ale naprosto neláká.

Prahu máme rádi takovou, jaká je.

Klid si umíme vytvořit i tady, i v hlavním městě je spousta míst, kde lze žít stranou od turistických ulic a rušných silnic, ve kterých vám pod okny cinkají tramvaje a město nikdy nespí. My třeba bydlíme na skále nad „vesnicí“, která se nachází uprostřed Prahy 5, za barákem se nám klene kopec a na něm louky a lesíky… Ticho, čerstvý vzduch. Do nejcentrovatějšího centra (pracuji na Václaváku) přitom 20 minut, na Prahu naprosto nádherný čas.

U nás za domem...
U nás za domem

Stejně tak nám tu nechybí zeleň. Pokud se chceme procházet jinde než za domem, stačí otevřít mapu. Praha je ohromně kopcovitá a členitá.

Dají si tu naplánovat i desetikilometrové nebo delší výšlapy přírodou, do které dojedete na tramvajenku nebo za dvacku příměstským vlakem. Ať už Černošice-Slivenec, z Bubenče do Divoké Šárky, z Roztok přes Unětice a Kozí hřbety do Horoměřic, z Podbaby do Ďáblic… Zelená místa nejsou jen profláklé (ale přesto hezké!) piknikové spoty na Petříně, Vyšehradě či v Riegráčích. Stačí trochu hledat.

Zároveň přitom využíváme a chceme využívat vše, co Praha nabízí a menší města většinou ne. Možnost rozhodnout se, co zrovna budu dělat, často na poslední chvíli. Divadla i různé koncerty také navštěvujeme. Hodně vyhledáváme gastronomické zážitky. Máme zde výraznou část našich přátel. Profesní kontakty, protože je pro nás oba důležité se s lidmi i potkávat a udržovat vztahy. Příležitosti, zážitky, ale i flexibilitu – plánovat si nákupy a různé pochůzky podle toho, kde a kdy se zrovna nacházíme. Minimální závislost na dojíždění autem…

Zkrátka a jasně, Praha mi přirostla k srdci. Dnes ji znám jako své boty, často lépe než spousta rodilých Pražanů. Považuji ji za svůj domov, místo, kde jsem prožila mnoho zásadních životních momentů, kde mám zázemí a jistotu, že od ní dostanu vše, co od ní chci. A za to deset let staré „rozhodnutí“ stát se její součástí jsem vděčná!

1 komentář: „Ta, která chytne a nepustí“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s