Čekání na Godota

Desatero těhotenského rejpala

Kromě trojice pochopitelných otázek, které jsou jednoduše základní (a zároveň dostatečně konverzační na to, aby je mohli pokládat i lidi, s nimiž si jinak nemáte zas až tak co říct), provází těhotenství řada dalších typických vět, gest a dotazů.

U některých z nich občas neodolám a nějakou tu „vtipnou“ odpověď utrousím, jindy se jí bavím v duchu a ptám se sama sebe: Kolikrát ještě? U většiny z nich přitom člověk ani moc neví, co odpovědět, pokud by chtěl skutečně reagovat na položenou otázku…

Zde je výčet těch nejtypičtějších. Značnou část jsem (mnohokrát a z různých míst) zažila osobně, některé jsem odposlouchala jen u jiných holek. Ale přišly mi natolik pasující do této sbírky, že jsem neodolala a zařadila je též.

1.  Jakpak se má miminko?

„No, trochu ho štve, že letos fakt není koho volit a že máslo furt zdražuje, ale zase už se nemůže dočkat, až začne nová série The Big Bang Theory. Ve volném čase hraje domino a prostě to vypadá, že se ani trochu nenudí.“

2. Co dělá miminko?

Obměna předchozí otázky. Nabízí se celá paleta odpovědí, zvlášť v prvních dvou trimestrech, kdy ještě často vážně nepoznáte, zda zrovna spí, nebo se hýbe. Zkusit můžete třeba: „Luští křížovky. Čte si noviny. Maluje portrét placenty.“ Atd.

3. Pohlaď za mě miminko

Ještě nikdy jsem nepotkala tolik milovníků synekdochy jako během těhotenství!

„Tím myslíš břicho, jo?“

(a nebyli bychom to s mužem my, abychom jako správní prasáci nezačali vymýšlet, jak by to vypadalo doslovně)

4. Pozdravuj ode mě miminko

Nenarozené děti si sice dokážou zapamatovat hlasy, které na ně mluví (takže hlavně rodiče), stejně tak hudbu, kterou jim pouštěj během jeho pobytu v břiše. Natolik inteligentní, aby zvládly z matčina hlasu pochopit, co to znamená: „Pozdravuje tě prateta Zorka“, ale předpokládám nebude ani to naše.

5. Tak jak velký už máš břicho?

No, prostě břicho. Nevím, o kolik cenťáku se jeho obvod zvětšil od minulého týdne, jaký má objem či povrch, ani jestli je v rámci břich, které by měly jiné ženy stejné tělesné stavby a výchozí váhy jako já, velké nebo malé.

(to druhé slýchám často, ale také se mě pár lidí už zeptalo, zda čekám dvojčata, a sama si přijdu pochopitelně jako kamzík převlečený za hrocha)

6. (cizí ruce na mém břiše)

Jo, děkuji všem, co se zeptali! Zrovna kontaktní člověk nejsem (pusinkování na tvář jsem se během pobytů v zahraničí naučila, ale tím to většinou končí) a nevím, jak by se druzí tvářili, kdybych po nich začala sahat „na oplátku“ taky. Možná jsem divná, ale prostě mi nepřijde úplně standardní strkat lidem okolo ruce na břicho či jiné exponované části.

U pár dobrých přátel, s nimiž se znám už déle a často jsme toho společně zažili vážně dost (včetně různých objímacích seancí nebo akcí typu „kolik lidí se narve do postele pro dva“), je to pro mě OK. Stejně tak jsem ještě nikomu neřekla „Ne“, pokud se před tím dotázal. Protože podobná zdvořilost – že se někdo zajímá, zda mi to náhodou nevadí – mně vždy spolehlivě vezme vítr z plachet.

 7. Tak už se ti to krátí, že?

„Ne, prodlužuje…“

8. Kdy teda budeš rodit?

„V pondělí, ve 20.41, tak si nezapomeňte nařídit budíka.“

„Ještě je čas, rozhodla jsem se přenášet nejmíň do 46. týdne.“

9. Tak co, nerodíš ještě?

„Jo, právě teď a strašně se u toho nudím, tak tady stíhám v pohodě nakupovat a telefonovat….“

… a taky familiární obměna:

10. A pořád držíš pohromadě?

Ehm, ne. Nohy jsem už poslala do porodnice a hlava mi zůstala, nevím kde :-)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s