Život s ještěrkou

Podzim za zády

Udělalo mi obrovskou radost, že jsme stihli ještě dost teplých, slunečných a podzimně-barevných dní, a mohli tak začít chodit ven už krátce po porodu.

Na procházky s novorozenětem jsem se totiž vážně těšila. Okolo domu máme tolik přírody a liduprázdných uliček, ve kterých hrozí nanejvýš to, že zakopnu o popadané listí, že by to byl hřích nevyužít.

Stejně tak jsem chtěla začít co nejdřív nosit v šátku někde jinde než z ložnice do obýváku a zpět, abychom si na to jak já, tak malá hezky zvykly.

Takže říjnové babí léto bylo úžasné, hromada barev, šípků a jiných bobulí, čím dál víc listí na zemi, strakaté výhledy po okolí, po ránu krásně čerstvý vzduch, žádní lidé okolo, fotogenické okolí…co víc si přát! Ani nevím, kolikrát jsem od té doby okolní kopce prochodila, asi by bylo jednodušší spočítat dny, kdy jsme zůstaly/i doma.

Střídáme při tom šátek i kočár – šátek hlavně když vyrážím sama (některé terény bych přece jen zvládala hůř) nebo si chci pořádně „zalézt“ po Děvíně a kopcích nad Prokopákem. Mám radost z toho, že se mi pokaždé povede o něco lepší a sebejistější úvaz, takže už přestávám mít i tendenci navázané dítě „pro jistotu“ ze všech možných stran přidržovat (přestože vím, že vypadnout nemůže). Že si v něm Bětka spokojeně hoví – buď spí nebo si klidně brouká. Že je ranec na hrudi mnohem lehčí než to břicho před tím. Že to vyzkoušel i muž a zvládl to.

A jaký šátek používám? Od kamarádky jsem si půjčila kratší a elastický Littlefrog a ve facebookové skupině „Nosíme děti“ jsme koupili z druhé ruky pevný a delší Didymos. Vyšel nás poměrně výhodně a zároveň jsme na něj našli v různých „nosících kruzích“ (takže mezi lidmi, kteří mají zkušenost s více než jedním šátkem a častěji než dvakrát do měsíce) spoustu dobrých recenzí. A nosí se fakt dobře!

Kočár zase slouží hlavně na rodinných procházkách, aby ostatní na miminko dobře viděli a taky z něj něco měli. Nebo když chci vyrazit v něčem, co by s šátkem k sobě úplně nesedlo, že.

Ani na ten nemohu zatím nic než pět chválu. Značku Roan mi doporučilo několik kamarádek, o kterých vím, že určitě nejde o uživatelky, pro něž by „vyvrcholením terénu“ byla nezpevněná cesta v parku. Právě naopak. Takže jej můj muž i táta bez problému vytlačili i do kopců za domem a už se těším, až s ním zbrázdíme nějaký ten les dál od domova. Mě navíc hnedka nadchl jeho design, díky němuž to vypadá, že jej Bětka zdědila po některém z nás.

Jediné, co jak mé známé, tak uživatelky na netu kočárku vytýkaly, bylo, že je těžší. Lehkou a přitom bytelnou věc ale asi ani nevyrobíte. To, že těch dvacet schodů z bytu ven snesu zvlášť kola, zvlášť korbu a až pak dítě (než se kočár příští měsíc přestěhuje do garáže, a tím celý „problém“ odpadne), mě nezabije. A do kopců, kterým se při procházkách po našem okolí člověk holt nevyhne, se tlačí naprosto v pohodě. Nebo mám možná jen díky tomu, že jsem se celé těhotenství hýbala, dobrou kondičku.

S kočárem jsme už vylezli na Děvín i na naše první focení ve třech, abychom jednou měli i nějakou kvalitnější památku než spoustu zrnitých a špatně zazoomovaných obrázků z mobilu. Fotky jsme si nechali dělat od Karolíny, které už vděčíme například za naše krásné svatební snímky nebo třeba za těhotenské fotky. Běťa sice většinu času prospala a všechny probouzecí pokusy vyšly neúspěšně. I když ale zrovna nekulí svá obří kukadla, je prostě úžasná. A krásné říjnové odpoledne za našimi zády též!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s