Život s ještěrkou

Dva měsíce spolu

Utekl další měsíc s ještěrkou. Kromě pravidelné jógy, po které si každý týden dávám(e) vynikající oběd v mexické restauraci, desítkách naprocházkovaných kilometrů a spoustě návštěv, ať už rodiny nebo přátel, se toho zase až tolik nedělo. Takže tentokrát pár slov o Minialžbětě.

Jaká že je?

Žravá

Za první dva měsíce zvládla překročit laťku pěti kil a vyrůst ze dvou velikostí oblečení. Její rekord v (prakticky souvislém) kojení činí 56 minut. Občas teda hltá tak rychle, že se začne zakuckávat a prskat, což ji rozzuří, takže následně neví, zda se dřív vztekat a mlátit do mě svou minipacičkou, nebo dál úporně sát. My z toho vždy máme Vánoce. Každopádně si dokáže velmi srozumitelně říct, že má hlad, a apetit jí nechybí. Jasný důkaz, že je naše.

Spavá

Asi jediný další důvod, proč někdy kňourá, je kromě hladu, horka nebo toho, že si ji někdo dovolil přebalit, ještě ospalost. Nerada bych to zakřikla (a je možné, že o to víc si užiju noční bdění s dalšími dětmi, případně ještě hned v příštích měsících)… Přes den si sice schrupne jen tu a tam a maximálně na hodinu a déle zabere pouze v kočárku, takže to chce trochu víc kreativity (případně dítě zapojit do pečení, psaní odborných analýz, úklidu, atd.), o to lépe a souvisleji ale chrní v noci.

Asertivní

Pokud něco chce, ať už jíst, spát, zbavit nějakého oblečení, protože horko, to fakt nemusí, nebo třeba změnit polohu, nebojí se to dát důrazně najevo. Na řadu věcí si musí přijít sama nebo se k nim rozhodne dojít „po svém“. Jinak je Běťa ale pohodové, usměvavé miminko, se kterým se lze „domluvit“, které si „nevymýšlí“, které dokáže počkat, pokud potřebujeme zrovna zvládnout ještě něco jiného. Na druhou stranu, když si přijde „odložená“ příliš dlouho, opět se ozve. „Ahoj, já jsem tu, bavte se i se mnou.“ Nedivím se, koho z nás by bavilo někde ležet a koukat dlouhou dobu na to samé. Sebevědomí a důvěra, že si může říct o to, co potřebuje – krásné vlastnosti.

Společenská

Návštěvy i výlety zatím Minibětka zvládá na jedničku. Ráda se nechá chovat jinými lidmi, nervózní je jen tehdy, když cítí nervozitu z toho, kdo si ji bere. Na józe po sobě zase zírají s dalšími miminky, takže už má kamarády Ondráška, Barunku, Emičku… Nebo si spokojeně hoví v náručí lektorky a já hodinu v klidu cvičím. Mexická hudba ve Fosilu ji nutí máchat pacičkami do rytmu a tamní světýlka ji vyloženě fascinují. Jsem ráda, že si od mala zvyká na nové prostředí, že pro ni není divné, že je najednou zde a pak zase jinde a že se kolem objevuje řada přátelských lidí, kteří občas mluví anglicky. Protože (už doufám) ví, že vždy bude mít poblíž i své blízké a ti zajistí, aby se cítila v bezpečí a nic jí nechybělo.

Žádná slečínka

Že se Běťa špíny nebojí, zajisté prokazuje už její odpor k přebalování. Ještě se nevzbudila kvůli tomu, že by po něm sama toužila. Už se ale nejednou rozzuřila, když jsme se ji rozhodli přebalit my (a tím narušit její spokojené bytí).

Pohodově s námi zvládla i listopadové opékání, před kterým nás nezastavil ani déšť. Ven jsme vůbec zvyklí chodit za každého počasí.

A last but not least. Ve všelijakých šatičkách a bodyčkách s volánky vypadá sice roztomile a tak trochu vyjukaně, ale v takovém tričku s medvědím pirátem nebo pyžamu s robotem působí vyloženě jako ve svém živlu. Tygřík, miniďábel převlečený za beránka, krotitelka medvědů. Zvláště když nahodí svůj potutelně nevinný výraz, zatne pěstičky, tu a tam sekne drápkem (které jí rostou neuvěřitelně rychle… a ne, vážně nechcete, aby se vám zaryly do kůže) a doplní to svým všeříkajícím „ééeeee“.

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s