Život s ještěrkou

První Štědrý den ve třech

Začalo to jako úplně normální den. Ne. Vlastně ještě spíš jako o něco horší den.

V šest ráno mě vzbudila hladová a nevrlá ještěrka, která se, útlocitní prominou, pokadila až po ramena.

Zatímco jsem ji jedním ubrouskem za druhým úporně drhla, protože nám zrovna netekla voda, tak malá nenápadně, ale mocně ublinkávala, a než jsem na to přišla, zvládla si ve svém výtvoru vymáchat půlku hlavy. To, že jsem se ji rozhodla očišťovat, ji samozřejmě opět rozčílilo. Nespokojeným žvatláním provázela i následné převlékání, které doplňovala svým oblíbeným propínáním do luku a opět blitím, tentokrát na druhou stranu obličeje a vlásků.

Celá přebalovací-sušící-čistící anabáze Běťu nakrkla natolik, že nejenže už neusnula, ale také proti svým zvyklostem odmítala pít, přestože hlad nejspíš měla, a následující hodiny naštvaně kníkala, vyžadovala chování a nošení a více pozornosti než běžně za celé dopoledne dohromady.

Na plánovanou dopolední vycházku, na kterou jsem se kvůli hezkému počasí a několika dnech strávených doma fakt těšila, jsme tak vyráželi o hodinu později, a hlavně já vyfluslá a ve stresu, protože bylo jasné, že na následující návštěvu dojedeme ve skluzu, a to i v případě, že se projdeme jen základní krátkou trasu. Obojí mě patřičně štvalo. Nedodržování domluveného času nesnáším a zrovna ten den jsem měla chuť nachodit nejméně 10 kiláků.

Dítě venku sice zabralo. Za těch pár týdnů už ale víme, že i když v kočárku spí, tak je potom unavená asi stejně, jako by tu cestu šla po svých. Čerstvý vzduch, no.

Během dne bylo naštěstí odkud čerpat cukr
Během dne bylo naštěstí odkud čerpat cukr

Hlavu jsem si venku sice trochu vyčistila, užila si chvíli absolutního klidu s mým drahým a následující oběd u jeho rodiny byl velmi příjemný, stejně jako posezení u kafe, medvědích pracek a lineckého, únava mě ale stále víc doháněla, při vzájemném předávání dárků jsem se vyloženě snažila udržet otevřené oči a byla se mnou děsná zábava. A Bětka na tom nebyla o moc líp. Střídavě pobrekávala, nic moc ji nebavilo, postupně začala nahazovat svůj zoufale-vyčerpaně-rezignovaný pohled, takže po dvou hodinách jsme autem mířili zase domů.

Mezitím nás po telefonu naháněl pan domácí, že kvůli havárii některé z vodovodních trubek ve zdech nám bude muset v nejbližších dnech rozkopat koupelnu a že máme používat vodu pouze jednorázově, v nějakých časových úsecích a jinak mít přívod komplet vyplý.

Alžbětka ve svém prostředí navíc ožila a dalších pár desítek minut se mnou opět „bojovala“, než ji hlad a únava konečně převálcovaly.

 

A ty dvě hodiny jejího spánku všemu hrozně moc pomohly.

Nic moc jsem během nich nedělala. Kromě sprchy, toho, že jsem si nalila víno, pustila se do cukroví a (kvůli chystané vodní kalamitě) začala rušit domluvené návštěvy v našem bytě.

A díky tomu všemu se povedl jakýsi vánoční restart.

Když už jsem to nečekala a říkala si, že tento rok půjde jakákoliv štědrovečerní atmosféra holt do kytek, protože mě klepne z dětského mrčení a s každým, kdo mi přijde do cesty, se pohádám.

Najednou to tam ale bylo.

Energie se díky dvěma hodinám ticha, cukru a maďarskému ryzlinku vrátila. Stromek mi začal vonět. Konečně jsem si vyrobila svůj vlastní salát, protože ten majonézový s radostí nechávám celý muži. Letos s opečenými bramborami, jablíčkem, celerem a avokádem. Vyměnila jsem oslintané tílko za sváteční oblečení. Smáli jsme se na sebe s mužem. Pustili jazz a zapálili svíčku.

Bětka měla po probuzení úplně sameťáčkovou náladu.

Úsměvy střídala s roztomilým klokotáním, zvědavě hleděla na dárky, s důvěrou se mě držela za korále, tahala za mašle od dárků. Během naší štědrovečerní večeře si hrála s látkovou plínou a chytře na nás koukala, voněla jako perníčky, i když jsme se ještě předtím odpoledne vyčerpaně rozhodli, že dnes ji koupat nebudeme. Každým svým výrazem nás dojímala. Vše probíhalo opět úplně samozřejmě a přirozeně. Příprava lososa, rozbalování dárků… Jako všechny roky předtím. A přitom to bylo letos o tolik bohatší a naplněnější.

I když je Štědrý den v podstatě stejný den jako každý jiný a miminka mezi tím skutečně nerozlišují, což nám první půlka této neděle víc než jasně ukázala, tak byl letos nakonec výjimečný.

Asi právě proto, že byla příležitost si to uvědomit. Že je blbost snažit se naprogramovat do „štědré“, slavnostní a nazdobené atmosféry jen proto, že to zrovna na dnešek „přikazuje“ kalendář.

Teprve když jsem zhruba v půli dne přestala od tohoto „vyvrcholení Vánoc“ čekat cokoliv dalšího, než že se Běťa vrátí do své obvyklé pohodově usměvavé nálady a já zaslouženě odpadnu, tak se vše „zázračně“ zklidnilo.

A večer byl vánočnější, než jsem si vůbec představovala. Romantický, harmonický, radostný, že se máme.

2 komentáře: „První Štědrý den ve třech“

  1. Teda…. tak jsem rád, že nakonec se Vám navzdory různým okolnostem podařilo se do té štědrovečerní nálady dostat ;) Na těch fotkách vypadáte v každém případě skvěle a Bětka vypadá, že zase i za ty dva týdny udělala další pokrok (jak aktivně už bojuje s těmi mašlemi!) :)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s