Život s ještěrkou

Něco tam naočkujeme

Od první várky očkování uběhne zanedlouho měsíc. To je už snad dostatečně dlouho na to, abych mohla napsat, že proběhlo úplně v pohodě.

Kromě povinné hexavakcíny jsme se rozhodli ještě pro pneumokoka. Obojí se od letoška očkuje ve schématu 2+1 (místo dřívějších 3+1), z čehož mám radost, protože čím míň injekcí, tím líp, že.

Přímo o očkování jsme ale nijak nepochybovali – což je věc, na které se s „kruhem“ jinak hodně podobně naladěných žen na rozdíl od jiných témat (podpora přirozeného porodu, kojení, nošení dětí, kontaktní rodičovství…) příliš neshodnu.

Důvody jsou dva:

Za prvé: Už letos chceme s Bětkou všude možně cestovat, nejen po ČR, ale i po Evropě a letecky, takže prostě bude vystavena různému prostředí i lidem. A přestože jsme opatrní a vím, že díky kojení lze miminko uchránit přec lecčím, nechceme zkrátka riskovat.

Za druhé: Ironicky říkám, že někdo naočkován být musí, aby děti těch, kteří se na to bez vážnějších důvodů vykašlou, měly z čeho těžit.

V ekonomii bych použila termín pozitivní externalita. Zjednodušeně to znamená, že někdo „zadarmo“ (v případě očkování bez toho, aby ho sám musel podstupovat) využívá něco, na co vynaložil náklady někdo jiný. Čili všeobecnou proočkovanost.

Samozřejmě jsem se setkala s hromadou argumentů typu: „Ale ta rizika očkování jsou vyšší než to, že mi dítě někde chytne černej kašel…“ Ano, v současné době to tak skutečně je. Chtělo by to ale říct i „B“. Že pravděpodobnost je teď tak nízká právě proto, že většina populace se stále ještě očkuje. V okamžiku, kdy začne využívat systém „jízdy načerno“ víc a víc rodin, se možná budeme divit.

(Třeba ne, což by případně bylo pochopitelně super a všem to přeju!)

Možná trochu hloupá analogie, ale přijde mi to podobné jako na dálnici. Když bude drtivá většina lidí dodržovat dopravní předpisy, respektovat značky a maximální rychlost, tak se tu a tam nějaký šílenec, který předjíždí zprava, neháže blinkry a lepí se na jiná auta, „ztratí“. Další řidiči si ovšem mohou říct: „Jim se nic nestalo -> trochu zariskovat je v pohodě -> taky pojedu jako prase.“ A s každým dalším bude „celkový stav bezpečnosti“ logicky menší…

Ale zpátky k očkování :-)

To, že jeho přínos nezpochybňujeme, neznamená, že jsme k němu nepřistupovali obezřetně.

  • Jednou jsme ho kvůli rýmě a jednoduše „pocitu, že na to Bětka zrovna není v dobré formě“, o dva týdny odložili.
  • Týden před ním jsem zatrhla většinu návštěv, aby k nám někdo něco nenatahal, a s kočárkem jsem se courala jen po kopcích za barákem, kde je koncentrace lidí minimální.
  • Sledovala jsem, jak jsme na tom my s mužem. Kdyby byl kdokoliv z nás nějak nachlazený či oslabený, opět to odložíme.
  • Očkování jsme rozdělili, kombo „sfouknout vše zaráz“ v žádném případě.
  • Neplánovala jsem si na dny okolo očkování žádnou práci, ani nic, co by spěchalo – aby z nás Bětka cítila pohodu, a sama se tak taky vyklidnila. Raději jsem počítala se scénářem, že bude víc brečet, míň spát, rozhodí se jí už docela zajetý režim, a měla jsem v zásobě energii na to, že i tohle zvládnu s úsměvem.

První očkování (hexu) Bětka prořvala (teda asi dvě minuty…), u druhé mě vesele tahala za vlasy, dělala opičky, a že se jí něco nelíbí, dala najevo až ve chvíli, kdy dostala náplast. Hned po obou vakcínách byla o něco spavější (jen v daný den – usnula vždy už před odchodem z ordinace, takže nejspíš poprvé a naposledy ve své miminovské éře neřvala při navlíkání do kombinézy) a víc se kojila (to dítě je prostě chytré a ví, co potřebuje!).

A jinak, klepu, vše proběhlo v pohodě, jako by se nic nedělo.

Místo vpichu po hexe měla asi týden zatvrdlejší, ale nijak si nestěžovala. Když jsem jí ho masírovala, tak naopak žvatlala blahem. Na druhé nožičce píchanec zmizel hned.

Žádné „utišující prostředky“ jsme naštěstí nepotřebovali.

Tak Bětce za měsíc držte palce, ať to dopadne dobře i napodruhé! :-)

1 komentář: „Něco tam naočkujeme“

  1. Velice rozumný přístup. Je správné dát ta relativní rizika v moderní západní společnosti do nějakého reálného rámce (např. zrovna teď začínají v Jemenu epidemie cholery a dalších nemocí, protože kvůli ozbrojeným zkolaboval nemocniční systém a skončilo proočkování, staré nemoci se v poklidu zase vracejí) a hlavně dát ta rizika do skutečných čísel, že i když je riziko tohoto či tohoto větší, tak je to pořád v řádech nějakých tisícin či miliontin procent…

    Zvlášť potom také některá propíraná rizika vycházejí bohužel pouze a jenom z „lidové“ moudrosti a neexistují k nim žádné skutečné vědecké studie (nebo existují, ale jsou negativní), např. o tom slavném popíraném autismu po očkování. Bylo to odbornou veřejností opakovaně vyvraceno, ale ten mýtus již žije vlastním životem, stal se součástí jakéhosi podivného povědomí moderní společnosti… co nadělat.

    Jsem rád, že to Bětka tak hezky snáší! Je to vděčné dítě :)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s