Cestování, Život s ještěrkou

Tour de Barcelona – vzhůru na cestu

Ještě před narozením Alžbětky jsme si s mužem předsevzali, že cestovat budeme i dál a bude to stejný punk, jako vždy býval. A taky že jo! Uplynul půl rok a my objevujeme katalánskou metropoli.

Výběr destinace

S takto malým miminkem jsme chtěli raději nějakou zemi, která je v EU a kde bychom se v případě nejhorším nebáli vkročit do nemocnice.

Také místo, kam cesta nepotrvá více než 3 hodiny. A ideálně tam bude příjemné počasí.

Konkrétní výběr pak vypadal tak, že jsme na Kiwi.com zadali námi preferovaný dubnový termín. A na mapě Evropy se zobrazilo, za kolik lze z Prahy v toto datum kam doletět.

Španělská města vycházela dost levně. Já loni procestovala Andalusii, tak jsem chtěla zase někam jinam. Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se, že co třeba Barcelona. Že s malým dítětem je to na více dní tak akorát, jsou tam památky, moře a město je dost velké na „jen tak obyčejné courání“ a po okolí se dá případně vyrazit vlakem na nějaké krátké výlety…

Ubytování

Protože jsme hodlali být na jednom místě týden, hledali jsme přes Airbnb celý byt. Aby tam byl klid, soukromí, mohli jsme si vyprat, měli pro sebe kuchyňku a prostě žili jako lidé.

Nechtěli jsme úplně centrum, kvůli davům turistů a nočnímu hluku, ale zase ne nějakou periférii, odkud by to byla kamkoliv hodina cesty.

Našli jsme naprosto dokonale. Garsonku nedaleko Camp Nou, v klasickém trojpatrovém španělskem domě v klidné boční uličce, kde se kromě nás žádní turisté nevyskytují, takže můžeme nasávat místní atmosféru. Pět minut od bytu tržiště, deset metro, ze kterého jste do čtvrt hodiny u Sagrady nebo třeba na La Ramble. Malé bary, pekárničky, supermarket, lékárna… vše kousek od domu.

Samotný byt je super. Mírně chladný (18-19°C), ale aspoň se nám dobře dýchá. Vše nové a moderní, veškeré spotřebiče a příslušenství (pračka, trouba, topinkovač, kávovar, fén). Bětka tu má postýlku, my malý balkonek, kromě postele gauč, celkové výrazně lepší, než by bylo v (samozřejmě dražším) hotelu.

Domácí (právník středního věku) umí skvěle anglicky, na jakýkoliv dotaz vždy hned přes Whatsapp reaguje. Kromě map pro nás připravil i seznam dobrých restaurací v okolí (vypsal je do tabulky a seřadil dle kuchyně a cenové úrovně), tipů na výlety a „city quiz“, kdybychom se náhodou nudili.

Cesta

Podařilo se nám sehnat přímé lety, tam Vueling, zpátky Ryanair.

Kvůli úspoře jsme si koupili jen jedno odbavené zavazadlo – i to bylo přitom nakonec poloprázdné. Já si do něj dala akorát kosmetickou taštičku, abych nemusela řešit přepravu tekutin v příručním zavazadle, jinak ho využil David a ještě se tam vešlo kilo domácího chleba. Ale (ekonomickému) balení se hodlám brzy věnovat v samostatném článku :-)

Cesta na letiště proběhla naprosto v pohodě. Bětka se prospala cestou na Ruzyni, na letišti po všem zvědavě koukala. Jako vždy nám bohatě stačilo být na letišti hodinu před odletem. Vyřídili jsme zavazadla – mně nabídli odbavit můj příruční kufřík, což jsem uvítala. Vše, co jsem hodlala používat na palubě, jsem měla v „Bětčině“ batohu, a byla jsem tedy ráda, že se během cesty už nemusím starat o další věc.

Vyřešit se nám povedlo i sedadla. Jak je u nízkonákladovek typické, přidělil nám je předem systém. Každému přitom někde jinde (Běťa vlastní sedadlo neměla). Běžně low costy nabízejí vlastní výběr míst za poplatek, zde to ale vůbec nešlo, i když bychom si nejspíš zrovna připlatili. Nezbývalo tedy než se spoléhat, že se dohodneme a někdo vymění své místo „24 – v uličce“ za Davidovo „31 – u okna“. Já měla 24B, čili uprostřed, a věřila jsem, že nikdo cizí nebude chtít, abych přes něj případně chodila s miminem do uličky (a pokud by si místo s námi neprohodil, tak že bych chodila). Naštěstí dotyčný, středně starý Španěl, vůbec nedělal problémy. Třetí místo vedle nás bylo navíc úplně volné, takže se nám tam krásně vešly věci, například alžbětí oblečení, hračky, plína, atd.

Samotný let pak proběhl naprosto bez problému.

Hned jak začalo letadlo najíždět na ranvej, se Bětka přisála a vydržela se kojit až do chvíle, kdy jsme byli dávno nad mraky. Vzlet ani změna tlaku s ní absolutně nehnuly. Z toho načasování kojení jsem měla trochu strach – zda vyjde. Nakonec to ale bylo tak, že od šesti ráno, kdy ještěrka dopila naposled a už neusnula, do téměř 11, kdy jsme letěli, prostě absolutně nebyl čas. Ráno jsme ještě dobalovali, pak vypravit sebe, dítě, rychle na tramvaj, metro, bus. Hodinová rezerva na letišti byla tak akorát na všechny formality, ale na nějaké delší krmící pauzy ne. Naštěstí bylo pořád kolem tolik podnětů, že Bětka sotva stíhala pozorovat, a že má vlastně hlad, začala sama dávat najevo až v tom letadle.

Během letu měla skvělou náladu, chrastila si svými čtyřmi hračkami, rozněžňovala lidi za námi, na které dělala mezerou mezi sedadly obličeje, po všem koukala… Asi čtvrt hodiny před plánovaným přistáním zase začala hladově pokašlávat a díky tomu, jak náruživě pila, si ani nevšimla, že jsme opět dosedli na zem.

Na letišti chvíli trvalo, než jsme se vymotali, takže nám akorát přijela zavazadla. Pořídili jsme si lístky na metro, což bylo například ve srovnání s Lisabonem přehledné, snadné a rychlé, a za chvíli jsme se už vezli přímo do zastávky u našeho španělského bydla.

A v příštím blogu se můžete těšit na naše „turistické“ postřehy z Barcelony.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s