Život s ještěrkou

Jídlo sem, jídlo tam… Prostě příkrmy a vše o nich

OLYMPUS DIGITAL CAMERAProtože se nás na to okolí často ptá, postupně jsem dala dohromady článek na téma „jídlo a dítě“. To naše.

Hned na úvod se sluší zmínit, že úplně nejedeme v mainstreamu. Aspoň z toho, co jsem vypozorovala.

Takže náš přístup není určitě pro každého.

Pokud vás ten náš polopunk neláká, možná ani dál nečtete. V opačném případě hurá na to. Článek je opět delší, protože jsem se téma rozhodla vzít co nejvíc komplexně. Kdyby i tak podle vás cokoliv chybělo, neváhejte se ptát.

Z čeho čerpám?

Reklamní letáky od Hippu a spol., kterými nás lékaři cpali už v porodnici a pak při každé x-měsíční prohlídce, u nás velmi rychle začaly mířit do koše. Díky rokům v médiích mám docela vyvinutý cit na to, kdy vám někdo říká fakta a kdy se vám snaží něco vecpat (a prodat).

Důležitějším zdrojem informací (než marketingové brožury výrobců dětské výživy) jsou pro mě doporučení WHO.

Stejně tak mi dalo hodně „členství“ v Podpůrné skupince – skupince žen, které jsou naladěné na podobný rodičovský přístup (podpora kojení, nošení, kontaktní a respektující rodičovství) a mezi kterými je i několik laktačních poradkyň nebo odbornic na výživu. Právě jejich zkušenosti a tipy mi (kromě odborného infa) dodaly odvahu dělat věci tak, jak je cítíme správně a jak nám to všem třem vyhovuje nejvíc. I když třeba úplně neodpovídají „jízdním řádům“, jež najdete (opět pod logem Nestlé, atp.) vylepené v čekárnách pediatrů.

PŘÍkrm se PŘIdává PŘI kojení

20180501_batc3a1ty.jpgV první řadě. I když bude Bětce devět měsíců a denně toho sní už docela dost, základem je pořád kojení. Jídlem se repertoár rozšířil, ale žádné snahy o to, aby „obídek nahradil jedno prso“ netlačím.

Obecně se Bětka kojí dopoledne (než usne, někdy postupně dvakrát), trochu méně pak v průběhu odpoledne (cca 4 hodiny po předchozím kojení, mezi tím je spánek a nějaké jídlo), večer na uspání a pak různě v noci. Když jí rostou zuby nebo jsme na cestách, tak občas ještě někdy navíc, na uklidnění.

To, aby se kojila co nejvíc – zvlášť když nám to jde tak hezky a přirozeně, je pro mě minimálně do jejího prvního roku důležité.

Zde si už přitom – mimo společnost žen ze „skupinky“ – začínám přicházet jako bioekoalternativní lesana :-) Zatímco v prvních měsících se nad kojením samozřejmě nikdo nepozastavoval a naopak jsem často slýchala slova obdivu, jak to jako hezky zvládáme, zhruba od Bětčina půlroku začalo přibývat čím dál tím víc nevyžádaných poznámek, že dítěti by mohly stačit různé kaše a rozmixované směsi, na pití pak lahvičky s nápoji všeho druhu (zajisté mohly a nikomu nebráním, aby to tak dělal u svých dětí).

A pokud řeknu, že jdu kojit, občas následují pohledy jako na nějakého exotického tvora („ještě?“, „pořád?“)… No, naštěstí nemám problém s tím dělat si věci po svém.

Kromě zdravotních benefitů mi kojení i v době příkrmů přijde vysoce praktické. Když někam jedeme, mohu si dovolit nahradit jednu dávku jídla tím, že se Bětka o to víc napije. Nemusím tak různě na návštěvách a veřejných místech řešit ohřívání a patlání jídla, převlékání ohozeného dítěte, atd. Dokud to jde, tak to co nejvíc využívám.

Co a jak

První opravdové jídlo dostala Bětka okolo půl roku.

Začínali jsme se zeleninou a ovocem do ruky, protože mi to bylo od začátku sympatické – podávat jí potravu v podobě, jakou skutečně má (aby věděla, že mrkev nebo banán vypadají tak, jak vypadají, a ne že to je neurčitá kašohmota). Zároveň jsem chtěla, aby si Bětka už od mala procvičovala žvýkání, „kousání“ (i dásněmi toho hromadu rozmělníte), prostě pohyby, které si zautomatizuje a bude při jídle potřebovat dlouhodobě.

20180610_hle, banán

Mezi 6. a 8. měsícem navíc ještě nechtěla lžičku. A oba jsme se s Davidem shodli, že žádné nucení a cpaní jídla za každou cenu praktikovat nehodláme.

Jednak by to byl stres pro nás všechny a také jsme nechtěli, aby si Bětka spojovala jídlo s okamžiky, které nesnáší a kdy se děje něco proti její vůli. O jídlo jako takové navíc zájem měla, natahovala se nám po talířích a snažila se z něj krást a strkat si to sama do pusy – tak, jak to děláme my.

Začala jsme jí tedy dávat kousky zeleniny. Oloupanou okurku, kterou si žužlala a vždy ji dost slušně ohlodala. Nakrájenou buď na tlustá kolečka nebo na hranolky, které se miminkům obecně dobře drží.

20180420_dej sem to jídloDalší zeleninu jsme napařovali. Třeba brokolici a květák – zde jsme podávali menší „růžičky“, Bětka vždy spolehlivě ojedla tu drolivou část (že toho zvládla fakt hodně, jsme se pravidelně přesvědčovali při přebalování, kde to bylo vidět velmi názorně). Zvláště brokolici si fakt oblíbila – vždy když se k ní blížím s talířkem, začne slintat jako Pavlovův pes:-)

Dále jsme vyzkoušeli třeba dýni a batát (opět na tlusté hranolky), s obrovským úspěchem se setkala cuketa, brambory přijala tak nějak normálně. Napoprvé se na každé nové jídlo dívala trochu podezřívavě, spíš si s ním hrála a spíš jen tak mimochodem něco ochutnala. Příště už se k tomu měla víc, za týden jí svítila očka a nechat ji čekat, než jídlo zchládne, působilo jako ta největší tortura.

Podobně s ovocem – až na to, že tam jsme podávali více rovnou čerstvé. Banán (půlku nebo opět hranolky), avokádo, jahody, poslední dobou meruňky a nektarinky. Mírně napařené jen jablko.

Z masa jsme takto zkusili doměkka napařené kuřecí a tresku.

Obecně toho Bětka snědla dost a s nadšením. Spoustu toho taky rozpatlala, ať už po sobě, po zemi nebo po nábytku. Vše z toho je naštěstí plně omyvatelné.

Tím, že se ještě na plné obrátky kojila, jsme si mohli dovolit to nijak nehrotit. Nechat ji zkoušet, ochutnávat a sníst to množství, které jí zrovna bude vyhovovat. S vírou, že všechny tabulky jsou jenom tabulky, důležitá je zralost konkrétního dítěte, jeho vlastní zájem o jídlo, schopnost ho jíst…

A co lžička

Nabízet jídlo na lžičce jsme zkoušeli průběžně. Skutečný zájem – že Bětka otevírala pusu, polykala to, natahovala se po další porci – jsme zaznamenali asi v osmi měsících.

Postupně jsme tedy začali oba způsoby stravy kombinovat, tedy jak kousky, tak lžíce.

A co na nich podáváme? Občas nějakou zeleninu zkusím i rozmačkat. Zde má ale Běťa pořád větší zájem o kousky – třeba u batátu nebo brokolice, které si může sama držet v ruce, uhryzávat…

Kromě toho využívám skleničky, protože připravovat všechna tato minijídla ručně mě zatím baví tak nanejvýš 1-2x týdně a raději ten čas využívám k tomu, že jdeme ven nebo si třeba s Bětkou hraju. Občas ale máme i něco „domácího“ – teď jsem nám společně dělala např. filé s batátem, cuketou a kuskusem.

oběd

Oběd 26. 6.: Napařená treska, batát, cuketa a kuskus ochucený olivovým olejem. Moje porce se liší jen rajčetem, větším množstvím oleje, pepřem a solí. Až na většinu kuskusu snědla Bětka skoro vše.

A ty skleničky…

… nakupuji v DM, značku Babylove. Jejich obsah mi přišel chutnější než u jiných značek (Hami, Hipp, Sunárek). Nemluvě o tom, že DM je o dost levnější.

Tím, že jsme na příkrmy nějak extra nespěchali, jsme přeskočili takové ty miminkovské verze typu „namletá brambora“ a po pár zkušebních pokusech jako losos, hovězí či králík s různou zeleninou jsme přešli hned na sofistikovanější skleničky pro děti od osmi měsíců. Jednak jsou to už zajímavější příchuti (lasagne, atd.), jednak jsou zde už běžně kousky všeho možného, třeba brambor, mrkve, takže i zde má to jídlo už alespoň trochu konkrétnější podobu.

Já navíc obvykle tyto „přesnídávky“ zahušťuji kuskusem nebo třeba polentou (v brzké době chci zkusit rýži a amarant). Jednak abych to jídlo ještě trochu oživila a dostala do Běti i něco dalšího. Druhý důvod je ryze praktický – tyhle „krémy“ jsou jinak děsně řídké. A stačí, když Bětka lehce plácne do lžičky (a věřte, že právě tam dětská ručička neomylně směřuje), a už to lítá, teče a barví všude okolo.

Pokud jde o sladké skleničky, zde opět tu a tam koupím DM od osmi měsíců. Bývají to už směsi z více druhů ovoce a je v nich přidáno i nějaké müsli, ovesná kaše, atd.

Naše kaše

Další typ lžícového jídla jsou kaše. Na rozdíl od asi většiny lidí je nepodáváme na noc, ale ke snídani. Prostě proto, že nám to přijde spíše jako snídaňové jídlo.

Kupuji opět v DM. Zatím jsme vyzkoušeli ovesnou a rýžovou a máme tu ještě jáhlovou.

Ve všech případech beru nemléčné kaše, protože jednoduše nemám zájem cpát do Bětky jakékoliv umělé mléko, když to není nutné. Zalít je lze tedy vodou, já pro chuť a výživovou hodnotu dávám odstříkané svoje mléko, které v případě potřeby (vždy vše odměřuji od oka) doplním trochou vroucí vody – tak aby kaše měla optimální hustotu. Někdy ji podáváme jen tak, někdy do ní namačkáme ještě nějaké ovoce, třeba banán nebo jahody.

Kde krmení divé zvěře probíhá?

Dokud Bětka neseděla (což bylo hlavně „v době před lžičkou“), odehrávalo se na zemi – ležela na břiše a ujídala si. Lehátko ani houpátko nemáme, protože jsme aktivní i pasivní posazování (s výjimkou autosedačky párkrát do měsíce) odmítali.

20180405_batátyJídlo jsme dávali na pěnový koberec, na kterém je teplo, takže bylo možné Bětku vysvléct, aby si zbytečně neprasila oblečení. Špinavé díly koberce jsme pak oplachovali ve dřezu. To nás asi do týdne přestalo bavit, protože se tak část koberce pořád někde sušila a zavazela (a na zemi naopak chyběla). Koupila jsem tedy dostatečně velkou omyvatelnou podložku.

Ta byla praktická a na údržbu skvělá – dokud se Bětka nezačala plazit, lézt, z podložky zdrhat a patlat jídlo všude kolem.

V té době jsme začínali se lžící a občas jsem dost bizarně naháněla dítě s jídlem po celém bytě, druhou rukou průběžně utírala binec na zemi… Bětku navíc co chvíli někde něco zaujalo nebo rozptýlilo, takže se na jídlo vydržela vždy soustředit chvíli, případně se snažila upatlanýma ručkama opatlat vše kolem. Obvykle jsme tedy krmili na zemi v kuchyni – tu máme poměrně prostornou, čtvercovou, s minimem nábytku (kromě linky a stolu s židlemi ve „výklenku“), který nebylo problém několikrát denně přejet hadrem.

Pokrok přišel, když se dítě posadilo

V osmi měsících Bětka naštěstí už suverénně seděla, takže jsme záhy pořídili jídelní sedačku. Jednoduchou klasiku z Ikey.

20180610_nová jídelní žídleA musím říct, že od té doby šla kvalita krmení hodně nahoru! Jednak můžeme jíst konečně všichni společně. Většinou krmím já. Asi každou třetí lžící si Bětka nechá dát ochotně do pusy. Zbytek ode mě ve vzduchu převezme a s různou mírou neumělosti si to tam strká sama.

Zároveň se rapidně snížilo množství nepořádku, tím, že je dítě na jednom místě. Po každém jídle je tedy třeba otřít celou židličku a podlahu pod ní, ale to je práce nejvýš na pět minut.

Obvykle to dělám já a David zatím myje Bětku. Nejčastěji jí dá rychlou sprchu a večer vaničku, protože je to efektivnější než snažit se miminko ze všech stran nějak otřít. Což navíc Bětka nemá ráda a vzteká se při tom, zatímco koupání si moc užívá. Bryndák používá samozřejmě taky, stejně tak takovou tu verzi s rukávy. To by ale nesměla mít schopnost prskat, používat dlaně a roztírat si jídlo všude včetně zad nebo vlasů (případně jej cpát do prostoru pod bryndákem)… Oblečení Bětce před jídlem většinou rovnou sundáme, necháváme ho jen, když podáváme něco, u čeho hrozí minimální znečištění (např. u ovoce do ruky nebo když dávám kousky ze své porce) nebo když už je tak jako tak špinavé.

Ale ještě zpátky k židličce…

… v neposlední řadě toho v ní Bětka sní mnohem víc, protože se nerozptyluje lezením kolem. Kromě toho vidí, že my jíme ve stejné době taky, tak jí to podle mě přijde přirozenější – když může napodobovat.

Jak často?

Úplně první jídla jsme Bětce začali trochu netradičně podávat v podvečer. Důvod to mělo prozaický – chtěli jsme, aby z toho měl něco i David, který bývá přes oběd v práci.

20180527_pomáhá tátovi uspořádat zeleninu2Aktuálně se snažíme dodržovat tři jídla denně, plus nějaké ovoce ke svačině.

Nejméně se to daří s obědem. Někdy se mi nepovede trefit doba, kdy má Bětka hlad, kdy není příliš unavená… Protože k polednímu / odpolednímu spánku se pořád kojí. Někdy nakonec usne tak pozdě, že pak už je lepší počkat spíš na večeři. Někdy se hodně nakojí a nakonec neusne (to až třeba za 2 hodiny, kdy už vypije méně – a dává si vyloženě hlavně na to zklidnění a uspání) a mezitím hlad nemá. Někdy spí v normální čas, ale déle a pak už třeba někam spěcháme, a opět tedy využijem mlíko. Program navíc míváme dost nepravidelný a relativně bohatý.

Jak už jsem také zmínila, oběd je asi jedině jídlo, kdy mám občas problém poznat, kdy bude chtít Bětka jíst. Tu a tam něco připravím a zrovna o to zájem nemá.

Ale vím, že se to srovná, zbylá dvě pravidelná jídla navíc mívá dost velká a bohatá, takže živiny jí nechybí.

A nijak to nehrotíme, ani nehodláme tlačit silou, jen popisuji, jak to nyní máme.

A co venku a na cestách

Většinu krmení se zatím snažíme zvládnout doma – protože se nám nechce řešit ohřívání, likvidaci bince, převlékání a čištění dítěte… U snídaně a večeře to, pokud spíme doma, není problém. Oběd se pokouším stihnout před tím, než někam vyrazíme, případně ho nahradíme kojením.

20180625_155013V takových případech se taky snažím dát Bětce alespoň nějaké ovoce či zeleninu do ruky. Případně takové ty kapsičky, které lze docela civilizovaně sát i ve společnosti. Kromě rozšířených ovocných jsem objevila i zeleninové (od Sunárku) – prodávají asi čtyři příchutě (vždy nějaké maso + brambor / rýže / těstoviny + zelenina).

Šetřím je ale vyloženě do terénu, a pokud jsou podmínky pro krmení lžící, raději volím tu. Nechci kapsičky nadužívat, aby Bětka nepovažovala za normální, že takto se jí, a aby si tím nějak nezkazila techniku sání, kvůli kojení (momentálně jsem mega ráda, že zřejmě pochopila, že své první dva zuby při této činnosti nemá nijak uplatňovat, a doufám, že to vydrží i u zubů dalších, a nehodlám tak vnášet jakékoliv jiné komplikace!).

Pokud jím někde v restauraci nebo na návštěvě, tak se snažím dávat Bětce ochutnávat z mého talíře – zeleninu ze salátů, kousky brambor…

20180614_opožděná oslava narozeninKdyž někam jedeme na delší dobu (více dní nebo s pozdním návratem domů), pomáháme si též těmi kapsičkami. Několikrát jsem takto do terénu předem napařila zeleninu (třeba brokolici), vzala ji v krabičce a pak ji Bětce po kouscích dávala do ruky. Přece jen drobky se kdekoliv smetou a uklidí mnohem snáz než rozmatlaná hmota.

Co u nás moc neletí, jsou populární křupky. Z balíku, který jsme koupili začátkem května (protože jsme tehdy nějak podlehli krátkodobému pocitu, že bychom je měli mít), jich zmizelo maximálně deset. Jednak mi vadí, jak se brutálně lepí a patlají všude, čeho se dotknou (a dítě coby přenašeč těchto patlanin tomu zdatně napomáhá). Jednak se z toho nijak nenají, nemá to nic z těch živin, které se snažíte do miminka díky příkrmům dostat, je to jen hmota na „zaplácnutí“. Stejně tak „křupínky“ nepotřebujeme k tomu, „abychom miminko zabavili“ – k tomu máme asi milion hraček a v podstatě jakýkoliv okolní předmět denní potřeby.

Co vše ke krmení používáme

Kromě omyvatelné podložky (která už teď moc aktuální není) a jídelní židličky toho vlastně nijak moc nepoužíváme. Taková klasika.

20180610_nová jídelní žídle2Bryndáky, dětské plastové lžičky (koupeno v DM), nějaké ty plastové mističky a talíř. Zatím to ale není pro nás nezbytnost. Nádobu s jídlem si obvykle nechávám u sebe a Bětce podávám jen lžičky nebo kousky do ruky (nebo na podnos u židličky), protože z talíře to hned vysype, aby si s ním mohla hrát a házet. U misky totéž. A je-li v ní kaše nebo „přesnídávka“, tak rychle do ní ještě zabořit ruce.

A pochopitelně napařovací hrnec – dostali jsme jej už dříve a je to vážně praktická věc i na přípravu zeleniny obecně. Třeba chystání brambor mi tam přijde pohodlnější než klasicky vařením.

Z dětského jídla pořizujeme ty lahvičky s výživou (jednu mívá Bětka nadvakrát a i tak mi to přijde jako docela velká porce), kapsičky a již zmíněné kaše. Respektive ty jsem zatím nakoupila jednou a už asi měsíc a půl je po málem množství postupně spotřebováváme. Ovoce a zeleninu máme doma bez ohledu na miminko, stejně tak kuskus nebo polentu…

Pomalu, ale jistě

Kolik toho Bětka denně sní, jsem nikdy nevážila ani nevážím. Vidím vyjedenou misku, ohlodanou zeleninu nebo slupky od ovoce, což stačí.

20180616_na TrojákuMiminko umí dát najevo jasně, že chce ještě, nebo naopak že už stačilo. Často navíc stačí trocha trpělivosti – nechat Běťu, aby si chvíli hrála se lžící nebo se napila vody z panákovky (dobře se jí drží i pije a netopí se v ní) – a pak toho ještě dost zvládne. Nebo ne, což nevadí.

Jedno krmení zabere zhruba půl hodiny, ale všechny nás to baví. Kolik je kde kolem jídla, už neřeším, protože když to řeším, stejně tomu většinou nezabráním. Důležité je pak mít po ruce Clin nebo jiné čistidlo na povrchy a vodu.

Tak dobrou chuť!

A samozřejmě budu ráda za vaše postřehy k tomuto nekonečnému tématu :-)

2 komentáře: „Jídlo sem, jídlo tam… Prostě příkrmy a vše o nich“

  1. Ahoj! Hezký článek. Inspirovala jsi mě tím jezením na bříšku, zkusím takto Vojtovi nabídnout ovoce/zeleninu. Jinak on teda jí ukázkově lžičkou a téměř se u toho nezašpiní 😊. Ale až se posadí a začne jíst sám, to bude legrace. Jen k tomu sání z kapsiček…myslím si, že 9 měsíční dítě si tímto už techniku sání nezkazí. Že je už velké a má to dost zažité.
    Jen bych tě chtěla podpořit v kojení 👍 hlavně u starších dětí pak lidi mají řeči/koukají… Já jsem Elišku kojila do roku na požádání, do 1,5 roku ráno, po oběde, večer a v noci, do 2 let ráno a po oběde, během těhotenství po oběde (na odpolední spánek) a to i v den odjezdu do porodnice 😊 a po narození Vojty ji pořád kojím před odpoledním spánkem a někdy i ráno (mám hodně mléka po noci). Teď jsme se domluvily, že už je velká a po 3. narozeninách (za pár dnů) nechá mlíčko bráchovi. Kojím protože je to jednoduché a ledacos mi to ulehčuje. Samozřejmě mi to někdy není a nebylo vždy úplně příjemné, ale převažují benefity. Nikomu to nevnucuji, nechlubím se s tím. Jen vím že i mě podpořilo když jsem věděla že někdo jiný tak dlouho kojil.

    1. Děkuji za komentář a sdílení zkušeností! Tak snad vám krmení kousky bude také fungovat :-)
      U těch kapsiček nemám ani strach z toho, že by si Bětka zkazila techniku sání, ale hlavně aby se neučila, že do těch si při sání kousat může a do prsu pak zase ne – bojím se, že z toho pak bude akorát zmatená. Zatím mám pocit, že u kojení se mi jí to povedlo vysvětlit a rychle to přestat zkoušet. K stejně mi přijde, že u toho lezení z kapsiček je minimálně naše miminko dost neefektivní (zatím), dost toho různě rozpatlá, hází s tím, někde to omylem zmáčkne a už to teče. Takže se mi už osvědčilo mít s sebou raději mističku a lžičku, vymačkat to (jediná výhoda = člověk s sebou netahá sklo) a klasicky nakrmit.
      Jinak kojení také neřeším, jak to bude třeba za půl roku, teď podle mě ani nemá cenu vymýšlet, děláme to tak, jak to jde a jak nám to vyhovuje nejlépe :-) Právě mě akorát překvapilo, že to „ty pořád ještě kojíš?“ bude tak často zaznívat ještě dlouho dlouho před dovršením prvního roku 😮

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s