Everyday life

Zpátky do médií. Do Nového deníku!

Červenec byl měsícem několika změn. Kromě toho, že jsme si s Bětkou nechaly nastřelit naušnice a že jsme s Davidem naplánovali naši velkou výpravu do Portugalska, jsem se po dvou letech a čtvrt rozhodla opět změnit práci.

A vracím se do médií. Kam?

Žádný mediální dům, žádný velkopodnikatel na pozadí… ale nový Nový deník.

Česká verze úspěšného slovenského Denníku N, do které míří hned několik skvělých novinářů a také několik mých bývalých kolegů a známých z Aktuálně.

Je pro mě velká čest, že mohu být u toho. U zrodu, plánování témat, vymýšlení, co si přejeme v nové redakci, zúčastnit se historicky první společné porady… Zažít z první ruky ten entusiasmus, kdy je vše na nás, a vše, co se člověk rozhodně udělat, se hned projeví. Číst podporu lidí, kteří se ptají po předplatném víc něž měsíc před jeho spuštěním.

Těším se, že v době plné fake news, snahy honit kliky a padající prodeje, v době, kdy se kdysi prestižní noviny staly hlásnou troubou trestně stíhaného premiéra, vznikne deník, který bude závislý jen na svých čtenářích. Který se nebude honit za každodenními rychlými klikačkami („hlavně to mít o pět minut dřív než konkurence“), ale půjde analyticky do hloubky. Který nebude stát na inzerentech ani vlivných majitelích, ale jen a jen na předplatitelích.

Těším se na práci v malé redakci, v komorním týmu, kde bude možné prosazovat nové věci bez toho, aby to prvně muselo projít přes pět manažerů.

Těším se, že budu přispívat do ekonomické rubriky. Že se vrátím k analýzám, práci s čísly a statistikami. Že se budu opět potkávat s lidmi. Ať už s kýmkoliv z „ulice“, kdo bude mít jak přispět do článku svým příběhem nebo zkušeností, nebo s odborníky, se kterými jsem tolik let spolupracovala.

Prostě se těším!

A budu ráda, pokud nejpozději 28. října – kdy startujeme – dojdete k závěru, že toto čtení bude za (nejspíš) pár eur měsíčně (ceny zatím nejsou, ale vycházím z toho, jak to mají Slováci) stát i vám! A že mě i kolegy podpoříte v naší práci!

 

A několik FAQ, na které jsem poslední měsíc odpovídala:

Takže v Treximě se ti už nelíbilo?

Líbilo! Mám skvělé kolegy, práce mě baví a byla to zajímavá, užitečná a důležitá zkušenost, na kterou budu vzpomínat jen v dobrém.

O tom svědčí i to, že schůzka s šéfem, kde jsem oznámila svůj odchod, proběhla absolutně přátelsky a konstruktivně, hned jsme začali plánovat, co bude ještě třeba dodělat, jak a komu předat svou práci a jak můžeme spolupracovat do budoucna.

Proč tedy odcházíš?

Nalákala mě možnost znovu veřejně psát, znovu psát ve společnosti těch lidí, kteří redakci zatím tvoří, a zároveň trochu aktivně přispět ke zvýšení úrovně českého mediálního trhu a třeba i obecné informovanosti (já vím, idealismus, ale lepší než jen brblat, že „zde není pořádně co číst a všechno jde do…“).

Proč se nevracíš do Aktuálně?

Od převzetí Economií se tento skvělý server z mého pohledu bohužel pomalu, ale soustavně potápí.

Spousta lidí odešla proto, že jim nevyhovovalo nastavení „workflow“, nerovná pozice Aktu v Economii (proti čemuž dost exkolegů – dlouho a ne moc úspěšně – bojovalo), pár dalších schopných osob vyrazilo přímo vedení Economie, o důvodech spekulovat nechci. Od mého odchodu navíc většina mých tehdejších kolegů z Aktu odešla také, takže by to prakticky znamenalo návrat úplně jinam – a nemyslím si, že by šlo o změnu k lepšímu.

Pokud tě psaní tak baví, proč jsi tehdy novinářinu vůbec opouštěla?

Po pěti letech intenzivního novinářského běhu jsem byla trochu vyhořelá. Také mi nevyhovovala práce v newsroomu, nedocenění práce Aktu, měla jsem averzi k tamnímu managementu. Kvůli snižujícím se stavům (poslední rok jsme ekonomiku v Aktuálně pokrývali ve 2,5 lidech a ještě se od nás čekalo, že pomůžeme plnit noviny) to byla práce velmi časově náročná (nemluvě o různých víkendovkách).

Profesní posun v té době možný nebyl, ani třeba aspoň odborné školení (když jsem ho poptávala, např. nějakou pokročilejší statistiku, abych mohla ještě kvalitněji analyzovat data, tak neúspěšně), celá práce se zrychlovala a já z toho vlaku potřebovala vystoupit.

Trexima přitom v té době nabídla pozici šitou mně na míru – spolupráci na analýzách, psaní článků, editování, plus správu sociálních síti.

Psaní ale zůstalo mou vášní, činností, při které jsem ve flow. To se spojilo s nadšením z Nového deníku… a když se naskytla možnost, abych se k tomuto projektu přidala, věděla jsem, že toto mě láká ještě víc a chci být u toho.

Proč jsi tehdy, po odchodu z Aktuálně nešla jednoduše do jiné redakce?

I když o Economii zatím píšu kriticky, tak jde dle mého názoru stále ještě o jedno z nejlepších mediálních míst v Česku. Pořád tam panuje nějaký systém, je zde dost novinářských příležitostí a osobností, od kterých se učit (byť mnohem víc jich tedy už odešlo), ucházející mzda i benefity, pěkné a moderní zázemí…

Nabídky jsem měla i do většiny ostatních známých médií, ale buď by šlo o skok dolů (co do možností volby témat nebo co do peněz, pracovního prostředí…). Případně by šlo o médium, s nímž bych se v žádném případě nedokázala ztotožnit. Veřejnoprávní média i Zprávy Seznam jsem zase „vyškrtla“ kvůli tomu, že jsem primárně psavec a mluvení a nějaká exhibice mě neláká, spíš naopak.

Jediné místo, kam bych tenkrát ráda šla, byl Finmag – kde je právě prostor pro hlubší analýzy a texty a každodenní šrumec nikoho nezdržuje. Oni měli zájem též, ale přijmout nového redaktora na full time možné nebylo. Tak jsme spolupracovali alespoň externě.

Jak už jsem navíc zmínila, zajímavou nabídku jsem tehdy dostala přímo od Treximy.

20171017_pracujemeJak novou práci skloubíš se svým kontaktním rodičovstvím?

V Novém deníku budu pracovat na poloviční úvazek. Za poslední rok jsem si vyzkoušela, kolik toho zvládnu, a trochu vypilovala time management. Nějaké možnosti, pokud jde o hlídání, jsem přitom zatím ani nevyužívala, protože mi vyhovovalo to množství práce, co jsem dělala.

Jak to asi bude? Čtyři hodiny denně si plánuji dělit na pravidelný dopolední blok (cca 2,5 h.), kdy budu primárně psát, volat a dělat rešerše. Na jedno dopoledne týdně se nabídl David, 2-3x bych ráda, aby Bětka trávila s babičkou nebo dalšími příbuznými (dle jejich možností). A jedno bych měla schůzky, kam budu Bětku brát s sebou – bude-li druhá strana souhlasit, samozřejmě. Ale já se s hodně lidmi z oboru za ty roky už dobře znám, s řadou z nich mám přátelský vztah, tak doufám, že to bude spíš příjemně oživení.

Pracovat budu z domova, takže čas dojížděním ztrácet nebudu, do kanceláře např. na nějakou poradu případně mohu vzít Bětku též, spousta kolegů, s nimiž jsme zůstali v kontaktu i během mého působení mimo média, ji už stejně zná.

Zbylou část pracovní doby budu stíhat odpoledne nebo večer – jak bude Bětka spát, případně to budou opět schůzky… Můj budoucí nadřízený mi nabídl v tomto flexibilitu, za což jsem velmi vděčná. A za poslední rok jsem na podobný režim už dost zvyklá.

Každopádně kvůli tomu Bětku nehodlám stavět na vedlejší kolej a o to víc se jí budu věnovat ve zbytku času.

A Bětku kvůli tomu odstavíš? (ano, i tato otázka už padla)

V žádném případě. Respektive cokoliv na tomto poli bude nadále probíhat samovolně a přirozeně. Utnout kojení „ze dne na den“ jen kvůli návratu do práce by mě ani nenapadlo (a práce, která by to vyžadovala, by mi za to nestála). Tři hodiny v kuse bez mlíka vydrží Bětka levou zadní už dávno a žádné další omezení tam nevidím.

Pokud vás zajímá ještě cokoliv dalšího, ptejte se!

2 komentáře: „Zpátky do médií. Do Nového deníku!“

  1. Ahoj! Přeji ti hodně štěstí a energie v nové práci. A opět bych ráda přispěla svou troškou k tématu. S manželem podnikáme takže jsem nikdy ani na klasické mateřské nebyla. Provozujeme kavárny na univerzitách v Brně takže to je samozřejmě něco jiného, ale…Když jsem měla jen Elišku tak jsem během jejího prvního roku zvládla pracovat 2-3 hodiny denně. (Brávala jsem si ji s sebou, měla v kanceláři hračky, postýlku atd. Z domu jsem taky řešila spoustu věcí.) A během jejího druhého roku až do třetích narozenin jsem měla slečnu na odpolední hlídání (2 hodiny spala, dvě hodiny venku), takže jsem pracovala odpoledne. Vojta do toho nějak zapadl :) Brávala jsem si ho s sebou a spával v šátku a Eliška byla venku se slečnou nebo u manžela v kavárně kde má taky svůj hrací koutek.
    Tak jen že se to dá! ;) Teď se budu chvíli věnovat spíše účetnictví a propagaci z domova, ale až bude Vojtovi rok, tak snad zase zvládne to hlídání a Eliška už bude ve školce.
    Mě se na tom líbí, že děti vidí co je práce a že máme nějaké povinnosti a tím že máme rodinný podnik, tak mohou být snáze s námi.
    Práci zdar!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s