Cestování

Rybářskou cestou a ještě kousek dál

DSC_2238Dali jsme to! Více než sto kilometrů, téměř neustále malebnou krajinou, občas hodně náročných, občas nekonečných a vždy plných slunečného svěžího léta.

S bagáží a miminkem, které mělo na konci víc energie než my dohromady, řekla bych. Spoustou vesniček na konci Evropy, kde nebylo nic než pár pestrobílých domů a pivo. Okolo šumícího Atlantiku lemovaného majestátnými útesy. Pískem a dunami. Po cestičkách v obřích bambusech a akáciích.

V tomto článku budu psát o samotné trase – o Fishermen´s trail. O jednotlivých úsecích, protože každý byl úplně jiný a každý byl z nějakého jiného důvodu parádní i (občas) k zlosti (minimálně tři z pěti). Naštěstí jen krátkodobé, většinou z únavy. Městečkům, jídlu nebo ubytování se budu věnovat příště.

Celkem jsme naše putování rozdělili na pět úseků:

1. Porto Covo – Vila Nova de Milfontes
2. Vila Nova de Milfontes – Almograve
3. Almograve – Zambujeira do Mar
4. Zambujeira do Mar – Odeceixe
5. Odeceixe – Aljezur

Prvních pět úseků tvoří páteř Fishermen’s trail, poslední pak Historical Way. Při plánování trasy jsme se inspirovali na tomto blogu, pět úseků nám – s jedním volným dnem – přišlo jako akorát.

DSC_2096Pokud jde o kilometry, vycházím z toho, co mi naměřilo Endomondo vždy od jednoho ubytování k dalšímu. Od značené cesty jsme se neodchylovali skoro vůbec, nanejvýš ve městech, když bylo třeba jasné, že k našemu hostelu vede nějaká kratší cesta.

A pokud jde o čas, jsou v něm zahrnuté všechny pauzy. Naše vysedávání u piva, krmení, lezení a kojení B, protahování zad, zastávky na focení, vyklepávání bot. Bylo jich celkem dost. Kdyby někdo zvažoval podobnou akci s miminkem, bude mít alespoň přesnou představu.

Ještě bych doplnila, že já i D máme tak nějak lehce nadprůměrnou kondici. Oba jsme zvyklí hodně chodit, dost toho vydržíme, s Bětkou na břiše jsme už ušli desítky kiláků, a když jdeme po rovném a pevném povrchu, je náš standard 4-5 km/h. Za žádné závodníky se nepovažujeme, jsme zvyklí průběžně zastavovat…

Úsek první

Délka: 21 km
Čas: 7 hodin

O této trase se píše, že je nejnáročnější, a upozorňoval nás na to i týpek z hostelu v Porto Covu. Důvodem není délka, ale terén. Většinu cesty se jde přes duny a pískem, dohromady odhadem tak 15 km.

Cílem tedy bylo vyrazit co nejdříve, abychom se vyhnuli slunci a nemuseli příliš spěchat. Nakonec jsme se však vydali na cestu až před devátou, před tím jsme ještě hledali infocentrum, kde jsem si chtěla koupit mapu (neúspěšně, bylo zavřeno), následně se David vracel do hostelu pro sýr, který nechal v lednici.

DSC_2102

První dva kilometry utekly pohodově a pak přišel slibovaný písek. V hostelu nám sice říkali, že zhruba půl cesty lze jít místo po značce i přes pláž, což vypadalo někdy pohodlněji. Další turisté (bez dítěte), kteří si vybrali tuto možnost, ale byli na zastávkových místech nakonec vždy ve stejný čas jako my a též to podle nich bylo tu a tam náročné.

DSC_2116

Kromě menších zastávek na pití a vysypání písku z bot jsme udělali přestávku jen několikrát (hlavně kvůli krmení B a celkově oddechu). Po 3,5. km u pevnosti, po 11 km na rozcestí a po 19,5 km u stánku s pivem, které v nás z radosti, že jsou duny za námi, zmizelo rekordně rychle.

DSC_2127

Jak jsem už zmínila, většinu času jsme se brodili pískem. Přestože se kolem rozprostírala naprosto nádherná krajina, v poslední třetině už to bylo hodně únavné, hlavně po slunci do kopce, když se za každým horizontem místo vysněné civilizace objevila další zátoka, kterou bylo třeba obejít. Ale to pivo nám pak všechno naše funění krásně vynahradilo.

DSC_2109

Poslední úsek (2,5 km) jsme si zkrátili cestou po silnici, protože se nám zpět na duny nechtělo. Navíc už jsme „slibované“ kilometry ujité měli. Jak se totiž ukázalo další dny, skutečná trasa byla vždy nejméně o 2 km delší, než zmiňoval oficiální web.

B většinu cesty prospala (18-19 km), v pauzách se vždy občerstvila, napila a zase vytuhla a na konci měla víc energie než my oba dohromady.

Úsek druhý

Délka: 20 km
Čas: 7 hodin

Opět jsme vyšli v devět ráno s tím, že dnes to máme na pohodu – trasa měla mít jen 15 km.

Prvních 5 km jsme jen obcházeli ústí řeky Mira, prvně po silnici, následně přes pastviny a podél oceánu a vypadalo to jako totálně easy. Stejně tak bylo tulivých i dalších asi 6 km – přes louky, akáciové háje, po útesech, ale bez písku. Více jsme zastavovali, protože B byla vzhůru, tak jsme ji občas nechali na nějaké louce lézt s tím, že čas máme skvělý a není kam spěchat.

DSC_2153

Pak jsme se proklestili bambusovým hájem, minuli ceduli, že do cíle zbývá 4,5 km. Už zde bylo jasné, že tedy půjdeme nejméně o kilák více, než slibovaly informační materiály. Nakonec jich bylo dohromady asi osm.

DSC_2168

Záhy navíc akácie zmizely a místo nich nás uvítaly opět duny, písek a cesta úplně stejná jako o den dříve. Otravné bylo, jak jsme neustále čekali, že nás už co chvíli čeká cíl (4,5 km jsme dle Endomonda dávno ušli), ale před námi vždy jen nové zátoky obklopené útesy plnými dun, jimiž jsme měli projít. Neustále jsem vyklepávala boty (neboť se mi do nich nabíral písek po kilech) a odkládala batoh, který už začínal být nepohodlný.

DSC_2223

Tento den naštěstí vůbec nesvítilo slunce a mírně foukalo, B navíc celou písečnou část prospala.

Zhruba po 18 km se objevila konečně normální cesta a na obzoru, zhruba ve dvoukilometrové vzdálenosti, město. A aby toho nebylo málo, když D hledal přesnou adresu našeho ubytování, Google mapy mu ukázaly ulici ve vedlejším městečku, které se rozprostíralo ještě asi o kilák vedle. Takže jsme se trochu zbytečně a totálně rozlámaně prošli po silnici a nezachránila to ani zastávka v cukrárně na pivo bez chuti a totálně zvětralé zákusky. A do dalšího úseku, který měl mít oficiálně 22 km, se zvláště mně nijak moc nechtělo.

DSC_2242

Úsek třetí

Délka: 23,5 km
Čas: 5,5 h.

O ten jsme málem přišli, protože po prvních dvou jsem byla dost unavená a na další štreku s cca 17 kg nákladem jsem moc náladu neměla (ani při vyhlídce, že po této části jsme tak jako tak plánovali den volna).

Z Almograve jsme se tedy do Zambujeiry svezli s tím, že další dva dny budeme místo chození odpočívat a pak ujdeme zbylé dvě cesty, které už mají být jednodušší. Během prvního dne nicnedělání jsme ale doplnili síly natolik, že jsme nějaký ten výlet zvažovat začali. Nakonec jsme se rozhodli další den vyrazit bez batohů po té trase, kterou jsme přeskočili (a opět se svézt zpět).

Prvních 11,5 km k majáku u Cavaleira vedlo po totálně nádherných cestách (nejprve podél silnice, pak po útesech), které byly pevné, široké a přehledné, takže jsme byli na místě za 2 hodiny.

DSC_2284

DSC_2292

DSC_2298

Zbytek cesty do Almograve byl nejprve asi 2,5 km též pohodový, přes vesničku a pole. Pak se nás značka zavedla na útes a přišly opět duny. Písek ale nebyl tak hluboký jako v předchozích dnech, tak se přes něj šlo poměrně dobře (oba jsme také vyrazili v sandálech), svou roli hrálo i to, že jsme šli bez batohů a přála nám příjemně zatažená obloha. Občas navíc písek, který byl tentokrát romanticky červený, střídaly borové lesíky.

DSC_2323

Takže jsme i druhou část ušli celkem rychle. Poslední 2-3 km pak už vedly po prašné cestě okolo oceánu.

Jediný nedostatek za mně je, že průvodce na tomto úseku sliboval čápy, velkou koncentraci čápů. A nenarazili jsme ani na jednoho.

Úsek čtvrtý

Délka: 20 km
Čas: 7 h.

Za mně asi nejzajímavější úsek. Pestrý, různorodý, tak akorát náročný.

První půlka vedla po útesech. Protože bylo dost mlhavo, moc daleko jsme neviděli, ale Atlantik jsme už měli celkem nakoukaný, tak to nevadilo. Střídaly se mělké písčité cesty (do bot nepadalo skoro nic), lesy, brodění se bambusem a různými mechy a zelenými porosty, cesta okolo pastvin… Často také terény, které připomínaly spíše hory v Bulharsku, stoupání, klesání, kamenitý a prašný povrch.

DSC_2343

DSC_2348

Za polovinou cesty byla vesnička s hospodou, kde za dvě piva, dvě portské a polívku chtěli jen pět eur, tak jsme se hezky poměli a pak pokračovali ještě 4,5 km v podobném duchu. Asi 2 km z toho byly hodně písčité – duny nejspíš věděly, že brzy se od Atlantiku definitivně odpojíme.

DSC_2372

Následně jsme sešli k pláži u Odeceixe a poslední 4 km do města vedly už po silnici. Tato cesta byla lehká a rychlá, jediná iritující věc byla, že Odeceixe se už asi od poloviny nacházelo v podstatě před námi a my ho museli kompletně obejít, protože jediný most přes řeku, která město obtéká, vedl až na opačné straně. Takže případně přeji dostatek trpělivosti!

Úsek pátý

Délka: 22,5 km
Čas: 7 h.

O této trase bych řekla „easy but dull“. Žádné nástrahy, stoupačky ani vyčerpávající úseky, na druhou stranu tam prostě chyběly ty dech beroucí výhledy z předchozích dní, které vše ostatní tak nějak kompenzovaly. Tím, jak jsme se stočili do vnitrozemí, také mnohem intenzivněji slunilo.

DSC_2413.JPG

Trasa nás vedla po silničkách nebo různými loukami a lesíky, většinou po rovině, takže jsme mohli jít docela svižně. Na druhou stranu jsme víc stavěli kvůli tomu teplu a také nám už trochu klesala morálka.

První dva kilometry vedly do kopce nekonečným Odeceixe. Dalších asi deset byla příroda jako v Česku. Vesnická stavení, louky, pole, háje. V Rogilu jsme se stavili na oběd, což trvalo skoro dvě hodiny – jednak proto, že tamní personál byl jednoduše pomalý, kromě toho tam měli moc pěknou zahrádku s posekaným trávníkem, tak si B trochu pohrála.

DSC_2419

Zbylá část už byla čirá nuda. Hrozně dlouhá cesta po rovné prašné silničce, která vypadala jako někde v Brdech. Pak se to zlepšilo, dle údajů na průběžných ukazatelích jsme ale každou chvíli měli být v cíli – a hádejte, opět to bylo nakonec o 5 km navíc. Poté, co jsme překročili stovku, nás to už vyloženě nebavilo. Nemít B, jdu hned stopovat, protože na krajině okolo prostě nebylo už nic moc výjimečného, Aljezur je také značně roztahaný a my samozřejmě bydleli až na konci a na kopci.

Nakonec jsme to ale poctivě došlapali a pak už si užívali zasloužený oddech (a portské) na našem střešním balkoně!

DSC_2498.JPG

Když to celé shrnu. Fishermen’s trail je pestrá, plná fotogenických výhledů a nádherných míst. I když trasa zahrnuje poměrně málo stoupání a klesání, tak není jednoduchá – občas budete zadýchaní a možná si zanadáváte na duny.

Skutečně platí, že čím dřív ráno vyrazíte, tím lépe. Na každém úseku je nějaké to místo, kde se lze zastavit a osvěžit. Počítejte s pískem. Klasicky platí, že čím méně toho ponesete, tím snáz se půjde – ten jeden den bez báglů byl nesrovnatelný (co do rychlosti chůze, míry boření se do písku…).

DSC_2359.JPG

Samozřejmě že kdo to půjde bez kojence, tak bude nejspíš rychlejší než my. Naším cílem ale bylo, abychom se měli dobře všichni tři, takže některé zastávky jsme dělali vyloženě kvůli B (třeba zrovna ani nic nevyžadovala, ale přišlo nám fér dát jí možnost chvíli dovádět, házet kamínkama, lovit brouky, když to zrovna šlo…).

Na konec září bylo pořád ještě docela horko, tak bych se nebála vyzkoušet i konec října nebo třeba duben. Pak ale pozor na chladné večery a noci, ty jsou zde prý dost záludné, protože Portugalci stejně jako Španělé příliš nepoužívají topení nebo okna, která by dobře izolovala. Teď bývalo u oceánu příjemně, pofukovalo, já večer vyrážela ven v riflích a mikině.

Úsek z Odeceixe do Aljezuru určitě vynechejte, na podobný výlet můžete kdekoliv po Česku. Já bych zpětně možná radši zvolila ještě jednou nějaký ten písek s krásnou přírodou a oceánem kolem. Zhruba 20km cesta by takto měla z Odeceixe vést do Rogilu, ale doporučuji ověřit.

A hlavně. Pokud tuto trasu chcete absolvovat, jeďte co nejdříve. Potkávali jsme vážně minimum lidí a Čechy za celou cestu ani jednou. Nevím, zda proto, že se o této „pouti“ na rozdíl od různých Camin pořád moc neví. Nebo že pro baťůžkáře je obecně tato část Evropy přece jen dražší než třeba Balkán. Každopádně se tu zatím nemusíte bát davů, vesničky po cestě jsou plné místního života a vám se bude při túrování dobře meditovat, kochat, nadávat na písek nebo achat nad krásnými výhledy.

Jako je třeba tenhle…

DSC_2296

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s