Život s ještěrkou

Oni nám rozumí. Najednou?

O tom, že nám malé děti rozumí dávno před tím, než začnou mluvit, jsem přesvědčena už dlouho.

Prakticky od narození jsem se snažila B vše vysvětlovat, popisovat a mluvit na ni jako na někoho, kdo mě velmi dobře chápe. Protože jsem věřila, že mě chápe, i když sama nic neříkala.

Je mi nepříjemné, když dospělí jednají s malými dětmi, jako by tam vůbec nebyly. Ignorují jejich potřeby (když dítě jasně dává najevo, že si chce hrát zrovna s něčím jiným, že je mu doma teplo a nechce další oblečení, atd.), chovají se k nim jako k objektům, bez respektu. Třeba bez toho, abych dítěti vysvětlila, proč je zrovna potřeba jít někam jinam, případně počkala (když to jde), než to udělá samo a svým tempem, ho drapnout a prostě někam „dotáhnout“. Jako balík a ne člověka.

Neodsuzuji, ani nevnucuji, že my to děláme nejlíp – ať se každý se svými dětmi zařídí po svém tak, jak jim to všem vyhovuje nejvíc. U nás doma ale nic podobného prostě nechcem.

Více o tom v článku Kámoška Bětka

Ale zpátky k tomu, jak nám děti ne/rozumí.

I když jsem o tom vzájemném chápání byla přesvědčena, pořád to donedávna bylo hodně abstraktní.

Samozřejmě, od prvních dnů byla B perfektním barometrem naší nálady. Stejně tak postupně stále lépe reagovala na věci, které má ráda a které naopak ne. Z tohoto všeho by ale pořád šlo soudit, že nanejvýš chápe situaci a vycítí pocity, ale určitě ne slova nebo dokonce věty.

A pak jsem koncem listopadu balila na Moravu. Ve spěchu. Tehdy čtrnáctiměsíční B mi průběžně vyhazovala krosnu a ty věci roznášela různě po bytě, všude binec a já co deset minut něco nemohla najít (jak B pořád všechno různě přesouvala). Tak jsem běhala z pokoje do pokoje a ze zvyku, jako to dělám už úplně od začátku, komentovala směrem k tomu skřítkovi, co cupital za mnou a vešel se mi na nohu: „Teď nemůžu, Bět, hledám hřeben, fakt netuším, kam zmizel.“ (a spolkla: „Moc dobře vím, jak si s ním ráda hraješ, tak kde sakra je?!“) Hledám dál, B si kdesi za rohem kramaří, snad se nikde nerozseká, po dvou minutách si to šine zpátky a natahuje ke mně ruku s hřebenem. Na mou duši.

O pár dní později, pořád spíš řečnické: „Dala by sis pití? Ale nevím, kde máš zrovna hrneček, musíme ho najít.“ A minidítě najisto vyrazí přes dvě místnosti do knihovničky, kde ta nádobka stojí.

Pak sejdeme před dům, tak jako vždy popisuji, že teď se stavíme ještě v garáži pro kočárek. B ťape poprvé po svých a hezky najisto za roh a k těm správným vratům.

Od té doby si na to zvykám. Že spolu najednou skutečně komunikujeme.

Co bys chtěla, ukážeš mi to? Běží k ledničce a snaží se dosahnout na jogurt.

Tohle je starý papír, ten vyhodíme… Vydá se do koše.

Je tu zima, dám ti capáky, jo? Vrátí se ke mně, opře se mi o rameno a zvedne nohu.

Za ty dva měsíce (než se mi povedlo tento článek sepsat) je to čím dál důmyslnější.

Sobota ráno, válíme se s mužem posteli a B mi nese pantofle. To máme za to vysvětlování, že bačkůrky se musí nosit. Cpe mi je pod peřinu. Rychle vymýšlím, jak z toho ven. Sem ne, Bětko, jsou špinavé a já včera měnila povlečení. Zamyslí se, donese papírový kapesník a začne leštit podrážku.

Chce si opět sáhnout na topení. Opatrně, pálí. Přiblíží se a začne na něj foukat.

Řeknu, že půjdeme ven, a za chvilku mám u dveří nachystané (ok, spíš naházené) boty, šálu, klíče…

Hrozně moc mě to baví. Že ta interakce najednou vypadá úplně jinak. Že si dokážeme navzájem mnohem efektivněji říct, co potřebujeme.

Zároveň je to pro mě pořád obrovský WTF. Tohle minidítě se mění před očima. Člověk tolik měsíců mluvil, řečnil, vysvětloval (pak se mi dělo, že jsem někam vyrazila sama a nahlas si na zastávce tramvaje ze zvyku říkala, co se teď bude dít dál, ehm), ptal se a počítal s tím, že žádná reakce holt nepřijde. A najednou hle!

Samozřejmě to chce občas koňskou dávku trpělivosti. Klid a mir v duši. A znovu trpělivost. DUVERU V DÍTĚ. Ale pak se občas doma z těch dětských dedukcí a reakcí řežeme smíchy. A pocit, že je B opět o něco větší parťák, je za mě fakt super.

1 komentář: „Oni nám rozumí. Najednou?“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s