Život s ještěrkou

Deset důvodů, proč jsem ráda za kojení dvouletého dítěte

Pro mnohé kontroverzní téma, pro mě kůže, se kterou jdu na trh, protože na mnoha místech je text (byť jsem se tomu snažila vyhnout) osobní. Ale po mnohém rozmýšlení mi přišlo důležitější tento článek vydat.

Než se pustím do výčtu, který slibuje titulek, tak pár odstavců úvodem.

Tento článek jsem nenapsala, aby jakkoliv stavěla kojení na odiv nebo se jím chlubila. Jsem od přírody spíš introvert, a pokud jde o fyzické odhalování se, tak i poměrně konzervativní. Nenosím ráda velké výstřihy. Kojení na veřejnosti jsem sama od sebe nikdy nevyhledávala (samozřejmě to ne vždy vyšlo, a když se nedalo zrovna domluvit jinak, tak pro mě byla potřeba mého dítěte vždy důležitější než dojmy okolí).

Stejně tak tento článek nevznikl proto, aby kohokoliv zahanbil nebo kritizoval. Jak dlouho kdo kojí, je věc každého a respektuji to. Ženám, které chtějí pokračovat a řeší nějaké komplikace, nabízím ráda a ochotně odbornou pomoc laktační poradkyně.

Důvod, proč jsem se pro svých deset důvodů rozhodla, je ten, že se pravidelně setkávám v lepším případě s otázkami, v horších s narážkami, k čemu kojení takto velkého dítěte je. Některým to leží v hlavě evidentně tolik, že se mě neváhají na kojení ptát, kdykoliv spolu mluvíme, nebo nás dokonce probírají s dalšími, úplně cizími lidmi. Ráda bych tedy, kdyby se k nim tento článek dostal a jednou pro vždy se ptát přestali, protože je to poněkud, ehm, monotónní.

Nemám jim to samozřejmě za zlé. Chápu, že za tím není zlý úmysl, ale mizerná informovanost veřejnosti o významu kojení (které je často bráno jen jako ekvivalent snídaně / oběda / večeře), nepochopení toho, jak probíhá, jaké přínosy pro dítě i matku má. Vzhledem k tomu, že předchozí dvě generace prakticky nekojily, lidé s ním často nemají žádnou osobní blízkou zkušenost (velká část matek se s kojením poprvé setká, když dostane do ruky vlastní miminko), s ohledem na marketingovou masáž výrobců umělého mléka (pokud tam míváte cestu, prohlédněte si třeba výzdobu čekáren dětských lékařů) a v neposlední řadě na nesmysly, které se ženy dozvídají o kojení v porodnicích, od dětských či praktických lékařů (můj oblíbený je, že po roce má matka v prsech už jen vodu), mě to vlastně neudivuje.

A vím, že cesta, jak to změnit, bude pomalá. A bude při ní třeba mnoho trpělivosti, pochopení, vysvětlování něčeho, čemu se lidé zdráhají věřit, protože to za pár desítek let zapomněli. Ale snažím se aspoň malými krůčky jít dopředu. A třeba tomu pomůže i tento článek.

foto web

A teď těch deset důvodů… nečekejte žádnou vědu. Prostě deset věcí, díky nimž jsem si za kojení zhruba v posledním půlroce děkovala.

Jako pověrčivý člověk si ještě neodpustím poznámku, že za vše, co zmiňuji, jsem neskonale vděčná a nic z toho neberu jako samozřejmost.

  1. Snadný a spolehlivý způsob, jak dítě uspat

Klidně mě nařkněte z nedostatku kreativity, ale zatím to funguje parádně. K tomu, aby dcera usínala u čtení pohádek nebo si prostě lehla a spala, ještě nedospěla, strategii nechat dítě vyřvat jsme nikdy nepodporovali. A v tom, jestli houpat, zpívat, každý den být napjatá, jak to dnes asi půjde a co zrovna zabere, nebo strčit prso a v klidu si u toho číst, mám zatím jasno. Totéž platí, pokud se B náhodou ještě vzbudí v noci. Přisaje se, je klid a všichni můžeme spát dál.

  1. Zdroj imunity

Že každá dávka mateřského mléka obsahuje obrovské množství proteinů a dalších užitečných látek, ví asi každý. O tom, že mezi prvním a druhým rokem dítěte jsou tyto živiny v mléce zastoupeny ještě více než v prvních dvanácti měsících, jsem na jaře psala pro Deník N (článek je placený, za podporu mé práce tím, že si přes něj pořídíte třeba měsíční předplatné, budu případně ráda). Přínosy kojení závisí od dávky, takže každý den navíc znamená pro dítě přínos.

U nás to v praxi zatím vypadá tak, že kromě několika teplot a dvou dnů zvracení, jež provázely růst zubů, B zatím nebyla nemocná. Přestože je denně v kolektivu (chodí do školky nebo na Skupinku, kde je opět mezi dětmi), od půl roku s ní několikrát ročně cestujeme do zahraničí a já i muž jsme věčně nachlazení. Jasně, možná hraje roli i to, že se odmala otužuje (nikdy jsme na ni třeba nervali zpět ponožky, když si je sundala), ven chodíme denně za každého počasí. Nebo měla prostě štěstí… Třeba se to kdykoliv změní, ale ty zdravé dva roky byly každopádně super.

  1. Vztah a porozumění

Kojení není jen jídlo a pití, ale vztah mezi dítětem a matkou. Vnímám, jak jsme si s B blízké. Jasně, to určitě cítí se svými dětmi spousta rodičů i bez kojení. Každopádně vnímám, že nám to velmi pomohlo. Umíme se domluvit beze slov. Řešit relativně rychle vzteky a vyhrocené situace. Dokážu velmi dobře rozumět jejím potřebám, téměř vždy poznám, proč je nespokojená, umím předvídat, jak na co zareaguje, dokážeme se domlouvat a vycházet si vstříc, vzájemně si důvěřujeme (ne, není to klišé). U dvouletého dítěte to nepovažuji za úplnou samozřejmost.

  1. Pomoc při zvládání těžkých období

Přestože situací, kdy je kojení třeba, s věkem ubývá a dvouleté dítě umí prakticky vše zvládnout i jinak, pořád se může objevit situace, kdy je kojení obrovským pomocníkem. My toto měli začátkem září. Zjistila jsem, že jsem těhotná, což samozřejmě už registrovala i B. Minimálně tím, jak jsem byla unavená a občas neochotná. Zároveň se to sešlo s nástupem B do školky na několik dopolední týdně. První dva týdny byly složité, B se adaptovala pomalu a postupně – ačkoliv tam od začátku chtěla, šlo o velkou změnu. První dva týdny tak byla B celkově úplně jinak naladěná, působila hodně nejistě a hrozně moc se mě (třeba na rodinných akcích) držela a jiným lidem se naopak úzkostně vyhýbala. A také trávila spoustu času na prsu, ve dne i v noci. Přestože toho asi moc nepila, byl to pro ni jednoznačně způsob, jak se průběžně uklidnit, jak vše zpracovat, jak se ujistit, že existuje něco, co je pořád její. V těchto dnech jsem byla B k dispozici úplně pořád, kdykoliv to potřebovala.

A jak to dopadlo? Postupně se mě pouštěla. Do školky začala chodit moc ráda a ve třetím zářijovém týdnu prostě ve dveřích řekla „pápá“ a běžela si vesele hrát mezi jiné děti. Když ji vyzvedávám, je vždy do něčeho zabraná a musím na ni promluvit třeba třikrát, než se tedy zvedne.

Považujeme to s mužem pořád tak trochu za zázrak, protože po prvním týdnu jsem se smiřovala s tím, že je holt asi ještě brzy a třeba na jaře znovu. Jsem ráda, že si to sedlo bez nějakého lámání přes koleno, hrozně moc mi záleželo na tom, aby to B zvládla bez jakýchkoliv traumat nebo zklamání důvěry v nás. A věřím, že jedna z věcí, která nám k tomu pomohla, bylo tehdy i kojení.

  1. Odpočinek v těhotenství

Základem je umět kojit vleže. První dva měsíce bych bez těchto dvou hodin poobědového relaxu půlden (díky, školko) s dvouleťačkou plnou energie nepřežila (a zároveň B na víc hodin denně odkládat nechci, na tom společném čase mi záleží).

Jasně, také by mohla spát sama bez kojení a já si též někde lehnout. Teoreticky. Spousta podobně starých dětí v tomto věku totiž spí jen v (jedoucím) kočárku, po dlouhém uspávání (na které bych brala sílu, čas a trpělivost nevím kde) nebo třeba vůbec. Takže dceřino „Jooo“ na mou větu „Pojď lehnout do postele a dát si prso“ bylo pro mě několik týdnů prostě tím nejlepším, co jsem za den slyšela. A teď už je zase lépe a opět mohu po poledni trajdat s kočárkem po Praze, protože nachozených kiláků není nikdy dost.

  1. Druhá příležitost?

Od 16. týdne těhotenství se v prsech vytváří mlezivo (kolostrum). To je mateřské mléko, od toho „klasického“ (jak vypadá zhruba od třetího dne po porodu) se liší tím, že je hustší. A také tím, že obsahuje mnohem větší zastoupení všech zmíněných imunitních látek, kmenových buněk a dalších důležitých živin. V podobné koncentraci už se v mléku jindy nevyskytují. Miminko, které se v prvních dnech nekojí (třeba proto, že ženám v porodnicích tvrdí, že ještě nemají mléko), o tuto jedinečnou příležitost přijde. Dítě, které se kojí ještě v době, kdy matka čeká další, dostane tuto příležitost dvakrát. Takže ani do budoucna nemusím mít výčitky, že nekupuju hračky, yes.

  1. Respekt k vlastnímu tělu

Ten úplně nesouvisí s délkou kojení, ale nejspíš se prohlubuje. Jako většina žen jsem průběžně mívala pochybnosti o svém vzhledu a kojení mi opět dodalo více hrdosti a vděku za své tělo a to, jak funguje. Že dokázalo několik měsíců výhradně živit malého tvora. Že mi pomáhá řešit různé situace doteď.

Některé ženy mohou mít pocit (z toho, co jsem občas slyšela), že jim kojení prsa vzala, já mám naopak pocit, že mi je teprve dala. Ne, že by mi nějak narostl objem hrudníku, ale teď v nich vidím smysl. Do té doby mi přišly dobré tak nějak k tomu, aby žena vypadala symetricky, v pubertě mi působily spíš starosti (prvně tím, že dlouho neexistovaly, pak tím, že mi vlastně změna šatníku byla nepříjemná). A najednou vidím, jak obrovský smysl mají. A že pro někoho mohou představovat nejoblíbenější místo na světě.

  1. Ochrana před dehydratací

Jak jsem zmínila, když rostly B stoličky, dvakrát se stalo, že jí bylo špatně, respektive zvracela jak alík. Vždy to trvalo jen necelý den, ale prvních dvanáct hodin dost intenzivně. B v podstatě nic nezvládla sníst, jinak to šlo ven, totéž platilo pro obyčejnou vodu. Takže měla logicky žízeň, byla vyčerpaná a hodně rozrušená. Jediné, co fungovalo, bylo opět kojení, díky němuž se B zpět napila, uklidnila, uspala. Zároveň jsem tak měla neustále kontrolu nad tím, že je v pořádku. V obou případech jsem díky kojení byla klidná, neměla potřebu hned (v obou případech pozdě večer) plašit na pohotovost a nebála jsem se, zda B není dehydratovaná – nebyla. V obou případech se do půlky druhého dne vše zpět srovnalo a vrátilo do normálu.

  1. Šance na přirozený a pochopitelný odstav

Jsem ráda, že k němu dojde postupně, dle potřeb mě i dcery. Že přibývá situací, které levou zadní zvládá bez kojení. Že se to učí sama vlastním tempem a dle svých potřeb a ne z donucení, v době, kdy na to nebyla připravena. Že to pro ni bude plně pochopitelné. Že se už teď krásně zvládáme domluvit na délce kojení nebo na tom, kdy proběhne, je-li třeba.

  1. Hodnoty, které předávám

Díky tomu, že se B kojí až do chvíle, kdy si to uvědomuje, pamatuje a umí pojmenovat, doufám, že jí předávám i vzorce, které jí chci předat. Třeba že mi může důvěřovat. Že je kojení samozřejmou součástí života (kolik z nás dospělých si to myslí?) a že výživa miminek má vypadat takto, i když se dnes pomalu každá panenka-miminko automaticky prodává s lahvičkou. A že je normální, že nám naše potřeby naplňují primárně lidé a ne věci a různé náhražky.

 

Pokud máte zkušenost s dlouhodobým kojením a chcete se podělit o to, jaké přínosy v něm vidíte vy, budu ráda, když mi napíšete! Buď do komentářů nebo například na mail najitsicestu@gmail.com.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s