Život s mrožem

Porodit, sbalit dítě a domů. Do Hlubočep. Do svého. Dopr… to bylo super!

Tímto příspěvkem chci uzavřít svou sérii článků o těhotenství a porodu a posunout se konečně k něčemu dalšímu. O čem tedy ještě bude? O tom, co obnášel odchod z nemocnice pouhých několik hodin po narození Ludvíka. Protože jsem zjistila, že spousta mých známých o této možnosti vůbec neví.

Ambuporod – o co go

Rodit ambulantně znamená odejít z nemocnice dřív než po standardních 72 hodinách. Pro někoho to může být po dvou dnech, když má jistotu, že si vše sedá, pro někoho rovnou ze sálu. Já si přála tu druhou možnost.

Že chci s miminkem co nejdříve opustit nemocnici, jsem věděla od samého začátku tohoto těhotenství. Důvody?

1. Být co nedříve ve svém prostředí. Ve své posteli, kde se bude mnohem lépe bondovat a kojit. Moct používat svou koupelnu, nemuset se dělit o záchod (pokud člověk nezíská placený nadstandard). Jíst svoje jídlo.

2. Být co nejdříve zpátky s Bětkou. Protože rodina jsme my čtyři, tak jsem nechtěla, aby byla v prvních dnech z něčeho vyloučena. Aby si přišla odstrčeně nebo na druhé koleji. Vzhledem k tomu, že B je velmi vnímavá a citlivá, jsem celé měsíce věnovala obrovskou pozornost tomu, aby si přišla stále stejně milovaná a důležitá. A být spolu hned po porodu mi přišlo jako naprosto přirozené.

3. Dojem, že to základní znám, nepotřebuji radit s koupáním, manipulací s dítětem, ani s kojením – u toho naopak, z četných zkušeností mých klientek, personál mnohdy napáchá víc škody než užitku.

20200427_Ludvík doma

„Díky“ epidemii se přidaly i další důvody…

4. Být co nejdříve s Davidem. Nemocnice v době našeho porodu nechávaly otce nanejvýš na dvouhodinový bonding. Pobyt na šestinedělí bych „technicky“ samozřejmě zvládla sama, ale přišlo mi moc důležité prožít první hodiny a dny společně. Protože jsou to ty nejemotivnější okamžiky, protože i muž se přece chce sžívat s novorozeným dítětem.

5. Strávit co nejmíň času v prostředí, kde naopak hrozí, že se já nebo dítě něčím nakazíme.

Ambulantní porod pro mě navíc byl takovým kompromisem místo domácího porodu, na který nemám nervy (vyvozuju z paniky, která mě zachvátila, když to vypadalo, že do porodnice dojet nestihneme) ani anamnézu (Leidenská mutace je jeden z mála důvodů, kvůli nimž porodní asistentky k porodům doma odmítají docházet).

Samozřejmě, že do poslední chvíle jsem nevěděla, zda nám ambuporod skutečně vyjde – zda budeme já i miminko po porodu v pořádku. Snažila jsme se tomu jít aspoň naproti snahou o přirozený porod s minimem zásahů…

Co bylo potřeba?

Nic moc extra. Spíš pro vlastní klid jsem o plánu rodit ambulantně informovala pediatru a vyžádala si od ní potvrzení, že novorozence převezme do péče. Lékařka sice dost brblala (pak vyšlo najevo, že si plete ambulantní porod s domácím), ale dané lejstro mi podepsala. V nemocnicích jej často vyžadují. Sice není nijak povinné (ambulantní porod je možný ze zákona, který jej ničím nepodmiňuje), ale neonatology to obvykle dost uklidní…

Pokud jde o vyšetření, která se v nemocnicích dělají až zhruba dva dny po porodu, předem jsem řešila jen odběr z patičky. Domluvila jsem se s porodní asistentkou Markétou Scott Gasparovou (seznam PA, které tuto službu nabízejí, je dostupný na webu Ambulantní porod), že jí po porodu napíšu a ona následně dorazí.

Naopak jsem dost zvažovala, zda si ambuporod psát do porodního přání. U Příbrami, kde jsem původně chtěla rodit, mě před tím dula i další ženy varovaly – dětští lékaři tu brzké odchody prý moc nevidí rádi a často se pak snaží čerstvou matku něčím zastrašit, třeba že se jim „miminko nezdá“ nebo vyjmenováváním různých rizik, které žena-nemedička logicky nemůže objektivně posoudit. Strategie tedy zněla: předem tento záměr nezmiňovat, počkat si, až doktor miminko prohlédne, vyjádří se, že je vše ok, a pak oznámit, že „fajn, jdeme tedy domů“.

Na Bulovce, o níž jsem v posledních týdnech těhotenství začala uvažovat, mi dula naopak radila o plánu rodit ambulantně informovat rovnou. Že jsou na to zvyklí, nedělají problémy, a zvládnou tak všechny potřebné papíry připravit o dost rychleji.

Takže jsem měla dvě různá porodní přání. S ambuporodem i bez něj…

Dají-li okolnosti, příště to nechceme jinak

Porod vyšel parádně, já i Ludvík jsme byli ve vynikající kondici, takže záhy s námi začali zdravotníci probírat odchod. Jelikož byla neděle a na oddělení pracovala pouze jedna neonatoložka, tak nakonec proběhl až po osmi hodinách. Ty jsme ovšem strávili všichni pohromadě tulením a poznáváním se, po celou tu dobu nás nechali samotné na porodním pokoji (nikdo jiný zrovna nerodil), takže nám to nevadilo.

20200426_Ludvík doma2

A hurá domů! Sice jsem neměla tak upravené vlasy jako vévodkyně Kate, protože mě porod v noci neplánovaně vyhnal z postele, jinak ale kondička celkem dobrá :)

Za to, že jsem ve tři ráno dorazila do porodnice, před čtvrtou porodila a v jednu odpoledne už byla i s miminkem doma, jsem nesmírně vděčná!

První dny jsem pomalu nevystrčila nos z postele, kam se kromě mě, Davida, Ludvíka, plen a všeho, co potřebuji k obsluze novorozence, vešla i Bětka se svými knížkami. Jídlo mi muž nosil do postele, buď vařil nebo jsme objednávali, na co byla chuť (obědy jsou asi jediná věc, kterou bych zařídila líp – jenže plán navařit během devátého měsíce těhotenství hromady zásob do mrazáku mi překazila karanténa, kterou jsme trávili všichni tři doma a kdy jsem byla ráda, že máme každý den vůbec co jíst…).

Od první noci spal Ludvík přitulený ke mně bez toho, abych se bála, že spadne z obřího lůžka bez bočnice. Na druhé straně jsem měla Bětku a mohla ji tulit, kdykoliv potřebovala. Nikdo mě netlačil do koupání, takže jsme ještě šest dní „fetovali“ miminko vonící plodovou vodou.

Od prvního dne jsme si budovali vlastní, nový rytmus. Vše běželo přirozeně, naším tempem, bez vizit, přesných časů na jídlo, dotazů na měření teploty, vážení, kojení. Nemusela jsem vynakládat energii na komunikaci s cizími lidmi a všechnu svou pozornost mohla věnovat dětem nebo sobě. Ludvík nezůstal ani chvilku sám, protože když jsem někam zmizela, neustále byl poblíž David, který si vzal z práce volno. Byly to krásné dny plné hlubokých pohledů do očí, odpočinku a důvěry v prostředí, kde se cítím nejlíp.

20200426_Ludvík doma4

Co mi mohlo proti nemocnici chybět?

Alespoň nějaký čas jen s miminkem a pro něj, zatímco doma jsem jej od prvních hodin dělila mezi Ludvíka a ségru. To však byla moje vlastní volba a naopak jsem právě i kvůli Bětce chtěla být zpět co nejdříve.

S prvorozeným dítětem by byl ambuporod samozřejmě úplně top, ale asi málokterá žena si na to troufne hned napoprvé, ani já bych se na to se svými tehdejšími znalostmi a zkušenostmi necítila.

Jistota, že je mímo vážně v pořádku. Samozřejmě zvlášť první den jsem Ludvíka sledovala dost úzkostně, zda správně dýchá, pije, nemodrá… Věřila jsem ale, že když byl zcela v pořádku v porodnici, nějaký brutální zvrat nenastane. A měla jsem jej neustále u sebe či na sobě, kojila, kdykoliv projevil zájem. Druhý den po porodu jej u nás pečlivě zkontrolovala porodní asistentka, třetí den pediatra… a pak bychom už stejně byli doma.

Tour de doktoři

Nevýhodou ambuporodu je, že si následně musíte oběhat všechna vyšetření, která by jinak udělali (a zařídili za vás) v porodnici. Není to tedy povinné, my ale nakonec zvládli všechny. S výjimkou odběru z paty jsme na ně potřebovali žádanky, ty nám pediatra vypsala hned během první kontroly.

Patičkový test

Ten mi přišel asi nejdůležitější, takže jsem si na něj předběžně domluvila porodní asistentku už s dvouměsíčním předstihem. Markéta zkontrolovala mě i Ludvíka, přímo na odběr ale za sebe následující den poslala náhradu, sama totiž zrovna byla u porodu. Místo ní přijela Jana Duřtová, která opět Ludvíka celého zkontrolovala. Samotný odběr udělala velmi citlivě, patičku nahřála, aby krev lépe tekla, počkala, až se Lu kojil…

Návštěvy soukromých porodních asistentek se platí, jedna stála 600, resp. 700 Kč. Samotný odběr pak 300 korun s tím, že asistentka už měla potřebné kartičky a následně vzorky sama odeslala poštou.

Ultrazvuk ledvin

Jeli jsme na něj na polikliniku ve Zbraslavi. Šlo to rychle a plynule (v ordinaci před námi seděla pouze jedna paní, ale bylo to ještě před rozvolňováním všech restrikcí spojených s koronavirem, takže nevím, jak tu provoz vypadá třeba teď).

Ultrazvuk kyčlí

Šla jsem na něj v „naší“ poliklinice Kartouzská. Běžně se s dětmi chodí bez objednání k MUDr. Chládkovi a je třeba tam dorazit s předstihem, abyste si zajistili dobré místo ve frontě. V den, kde jsme toto vyšetření měli absolvovat my, tam ovšem lékař nebyl, a pediatra nás tedy poslala na „dospělácký“ ultrazvuk. Tam se běžně objednává, ale vzhledem k tomu, že jsem přišla takto nestandardně a s novorozencem, nás vzali hned, opět záležitost na ani ne pět minut.

Screening očí

Absolvovali jsme jej až po devíti týdnech, protože centrum Kukátko, kam jsem nás objednala, reagovalo pomalu. Asi deset minut jsme čekali v ordinaci, musela jsem vyplnit dotazník ohledně porodu a očních vad v rodině, který mi „milá“ recepční donesla až ve chvíli, kdy jsem vymotala Lu z šátku, a měla tedy plné ruce. Pak měla tato dáma ještě nějaké řeči k tomu, že kojím, že prý kvůli tomu vyšetření bude moct proběhnout až za půl hodiny. Lékařka nás nicméně hned poté vzala a do tří minut jsme byli opět venku. Celé to spočívalo v tom, že jsem položila Lu na přebalovák a doktorka mu posvítila prvně do jednoho oka, pak do druhého. Takže je třeba, aby dítě nespalo a koukalo…

Screening uší

… na rozdíl (údajně) od tohoto vyšetření. Zkušenost z něj jsem podrobně popsala na Facebooku, takže si ji přečtěte zde. Momentálně mám v počítači rozpracovanou stížnost a tento týden ji snad konečně dotáhnu.

Všechna vyšetření každopádně dopadla dobře (z posledního tedy nemám zprávu, odmítli mi ji dát, ale předpokládám, že kdyby tam viděli jakoukoliv odchylku, hned by mi to předhodili).

Přestože šlo o spoustu běhání a zařizování navíc, nelituju toho. Za první tři dny doma, kdy jsem si přišla nejkřehčí a nejvnímavější, za možnost být okamžitě se svými nejbližšími, za to, že Ludvík trávil už první hodiny svého života v pohodovém prostředí bez cizích lidí, vizit a otravné rutiny, nám to ale rozhodně stálo!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s