Everyday life

Hodné a šikovné děti? Plýtvání slovy, které nedělá dobro

Tříletá Bětka klečela u Ludvíka, hladila ho po hlavě a říká: „Hodný bráška, hodný.“ Muž se zeptal, co tím myslí, Ludva si totiž úplně normálně chrastil. „No, že dělá to, co říkám.“

To by asi stačilo.

Že jsou děti hodné, u nás doma neříkáme, takže podobný myšlenkový pochod mě u tak malého dítěte dost vyděsil. Když chceme pochválit nebo dát najevo, že z něčeho máme radost, tak zmiňujeme konkrétní věci. „Jsem ráda, že ses sama tak rychle oblíkla.“ „To mi přišlo moc hezké, jak jsi Ludvíkovi podala tu hračku.“ „Panejo, už umíš počítat do dvaceti.“

Slovo „hodný“ je nicneříkající a plytké. Konkuruje mu snad jen výraz „šikovný“. Dítě se vyčůrá. Šikulka! Dítě se nají. Šikulka! Dítě udělá, o co jsme ho poprosili. Šikulka. Na některých místech se šikulkuje od rána do večera.

Moudré knihy radí místo podobného „značkování“ pojmenovávat, co se nám líbí. Chválit to, co se právě dítěti podařilo. Často stačí jen pojmenovat skutečnost („Teda, ty jsi nakreslila hrušku a mravence!“…). Nebo ještě lépe, místo nálepkování radši popisovat vlastní pocity. „To jsem ráda, že ses zvládla vypravit sama, mám toho hodně, víš?“. „Zlobím se, protože…“ „Líbí se mi obrázek, který jsi nakreslila.“ „Děkuji, že se mnou spolupracuješ, stihneme to vše líp a fakt mi to pomohlo.“

Hodný = poslouchá jako pes

Zatímco „šikulky“ mi přijdou hlavně zbytečné, říkání, že je někdo „hodný“, je podle mě i škodlivé. Učí děti podivným hodnotám, připravuje je o motivaci a jejich přirozenou dovednost být upřímné a svoje.

Většina lidí to slovo totiž používá jako synonymum pro „poslušný“. Je jedno, jestli dítě chápe, proč má něco udělat, jestli vidí smysl v tom, co po něm chceme, jestli je spokojené. Ale hlavně když šlape jako hodinky a nekomplikuje nám život.

Dítě, které to slyší pořád, se naučí dělat věci ne proto, že k nim má nějakou motivaci (ať už vlastní typu „chci to umět“, „chci to zkusit“, po „jím rajčata, protože jsou zdravá“ nebo „rozhlížím se u silnice, protože jedině tak je to bezpečné“), že je chápe nebo se v nich cítí dobře, ale proto, abychom ho pochválili. Že je hodné. Protože pochopilo, že dospělí mají rádi hodné děti. A děti stojí o naši lásku.

Začíná se tím přitom už u miminek.

Slýchám to několikrát denně. „Miminko je naštěstí zatím hodné…“ „Ty jsi ale hodné miminko.“ „A doufám, že je hodné!“ V překladu to znamená spící. Tiché. Poslušné. Takové dítě, o kterém ani nevíme a neruší nás.

A co dítě, které pláče? Je tedy zlobivé? Zlobivé proto, že se mu nedaří usnout, má hlad (dřív než v nějakém vymezeném intervalu), nemá hlad, je mu vedro, bojí se, nerozumí tomu, co po něm chceme, nudí se, je přetažené, chybí mu naše pozornost? Když někdo naštve nás, tak taky nejsme hodní?

Stejně jako se lišíme my dospělí, se liší i děti. Už od narození. Každé má jinou osobnost, každé má jiné potřeby. Malé děti nebrečí nebo nedivočí proto, aby s námi manipulovaly, ale protože jim zpravidla něco chybí a chtějí na to upozornit. Nebo zrovna chtějí něco jiného než my. Někdy trvá, než přijdeme na to, co pomáhá nejlépe a jak se domluvit. Než se naučíme s dětmi komunikovat, vychytat únavu, s těmi staršími najít kompromis. Někdy je to velká zkouška trpělivosti, kterou musíme hodně zhluboka prodýchat, abychom udrželi klidný hlas. Často je to náročné, navíc narážíme na okolí, které hodnotí, co a jak děláme, srovnává naše dítě s jinými. Nebo se ptá, zda jsou hodné.

Přála bych si, aby se toto zbytečné slovo přestalo používat. Aby se děti nedělily na ty hodné a nehodné. Jasně, tohle je jen zbožné přání. Jsem tolerantní, tak ať si každý svým dětem říká, co chce. Ale těm mým prosím ne!

Nechci totiž „hodné“ děti. Ale sebevědomé a asertivní, které nebudou mít strach myslet na své potřeby, zlobit se, rozumět světu, zkoušet nové věci (u kterých je na rozdíl od těch osvědčených větší riziko, že se nepovedou), ani dát najevo, že s něčím nesouhlasí. Protože jim buď vyjdeme vstříc nebo alespoň jejich potřebu uznáme, i to, že se zlobí, pokud to bude jinak… ale neklesnou kvůli tomu do škatulky zlobivých či zlých dětí.

Ano?

Hodní!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s